-Na moskevském předměstí
V úterním vydání večerních televizních zpráv státního kanálu France2 hlasatel uvedl tříminutovou reportáž: „Francouzské předsednictví evropské komise končí za čtyřicet osm hodin. Od prvního ledna se ho ujímá,“ hlasatel lehce pokrčil vrásky na čele, „Česká republika.“
„Váklav Klauz (francouzsky vysloveno), prezident České republiky, odmítá vyvěsit prapor Evropské unie na Pražském hradě, budově svého sídla.“
Následuje reportáž o anekdotě s evropským praporkem, který Daniel Cohn Bendit, člen delegace evropských poslanců, zanechal na prezidentském stole. Autoři reportáže zakroužkovali praporek. Kdyby si divák náhodou nevšiml! Prezidentský mluvčí hovoří o provokaci. Reportáž pokračuje v představování: Váklav Klauz je proti Evropě a popírá globální oteplování. Češiho mají rádi, protože ho Parlament již podruhé zvolil do prezidentské funkce. Je tu ale premiér Mirek Topolánek (na obrazovce Topolánek vbíhá do budovy Evropské komise), který je pro Evropu. Na obrazovce se znovu objevil zachmuřený Váklav, který sleduje vojenskou přehlídku. Reportáž končí slovy: „Naštěstí prezident má jen reprezentační roli.“
Dvacet let po Sametové revoluci, Francouzi tak znovu objevili Čechy. Většina stejně stále hovoří o Československu pokud republiku nepřezdívà něžným „La Čekí“ a Václav Klaus je pro mnohé umělecký pseudonym Václava Havla. Praha je krásné romantické město, kam se dá jet na víkend s přítelkyní, případně s milenkou.
„Jak je Praha daleko? Tři hodiny letadlem?“ ptají se adepti návštěvy středoevropského skvostu.
Jo, jo, Praha se nachází někde na předměstí Moskvy.
-Ztracený Vondra
Bez ohledu na politické zabarvení 16. prosince ve Strasburku poslanci evropského parlamentu nešetřili chvalozpěvy na „rychlou a efektivní reakci na konflikt mezi Ruskem aGruzií a na finanční a hospodářskou krizi.“
Čestnou výjimkou (pokud opomeneme extrémy) byl pouze Daniel Cohn-Bendit. Bývalý lídr pařížských studenstkých bouří v roce 1968, poslanec Evropského parlamentu za stranu Zelených, vyčetl francouzskému předsednictví, „že využívá Evropský parlament pouze k dosažení svých cílů, Komise mu slouží jako sekretariát, kompromis klimaticko-energetického balíčkuje velmi slabým, investice 1,5% do ekonomické obnovy je nedostatečná. V otázce vztahů s Čínou kritizoval francouzské předsednictví za to, že nechalo „Čínu, aby jej ponížila.“
Sarkozy kritiku velkoryse přehlédl a obvinil Cohn Bendita z kašpárkování před kamerami.
"Pokud jste pozvaný na večeři anebo na oběd, jste zdvořilá, tolerantní, sympatická osoba, ale jakmile máte před nosem kameru, máme dojem, že jste zešílel.“
Sarkozy pokračuje o příjemných chvílích strávených v Danyho přítomnosti. Dany se na poslanecké lavici tváří zarputile. Nejen, že jej Sarkozy obviňuje ze zakalené mysli, ale navíc naznačuje, že se často a přátelsky vídají. Co na tom, že se Cohn Bendit se Sarkozym setkal pouze v oficiálním rámci? Pro veřejné mínění se politický protivník rychle stal podezrelým z dvojakosti.
Sarkozy je v politice od sedmnácti let. V roce 1983, povíce než deseti letech militalismu pro pravicového lídra Jacquese Chiraka –roznášení letáčků, lepení plakátů, nahánění nových členů, nažhavování sálů a publika volebních kampaní a dalšího poslíčkování a posluhování, mladík se rozhodl kandidovat na místo starosty v Neuilly. Sarkozy je v této době pátým kolem u vozu městské rady, oficiálním kandidátem na starostu je obávaný Charles Pasqua, Chirakův blízký přítel.
Neuilly, buržoazní ráj u pařížských bran, dal navzdory všem předpovědím přednost dvacetiosmiletému nováčkovi. Železná vůle, chuť riskovat, nevyčerpatelná energie a triumfální machiavelismus. Navzdory image sympatického chlapíka, který si s vámi přirozeně tyká a s širokým přátelským úsměvem vám plácá po zádech, Sarkozy je od prvopočátků své kariéry studená politická mašina neomaleně sledující vytyčený cíl. Běda tomu, kdo se mu postaví do cesty. Dominique de Villepin, bývalý premiér a potencionální Sarkozyho rival na prezidentskou funkci, se nechal převálcovat tam a zpět a dnes je politická mrtvola.
Záznam rozhovoru mezi českým premiérem a francouzským prezidentem je extravagantním důkazem Sarkozyho umění obtočit si partnery okoloprstu. Sarkozy, výměnou za předsednictví Středomořské unie, které by zůstalo Francii, nabízí Topolánkovi vedení Unie pro východní Evropu a kromě dobromyslné pomoci (zbavit Čechy jednání s nesnesitelnými Araby), hraje na notu dobrého českého protiněmeckého smýšlení:
„Ty si vážně mysliš, že bych dal přednost Angele?“
"V Topolánka máme důvěru." tvrdí Elysée.
Topolánek kamarád, černá ovce Klaus z kola ven.
Jak tomu svědčí zápis z projevu francouzského ministra pro evropské záležitosti, Češi jsou infantilizováni: „Dnes jsem obědval s vicepremiérem České republiky, který je dobrým znalcem evropských záležitostí, a měl jsem dojem, že má trochu obavy z odpovědnosti, která stojí před jeho zemí.“ Bruno Le Maire si proto vyměnil s Vondrou číslo mobilu, „abychom se v případě nutnosti mohli rychle konzultovat.“ 3)
To kdyby se Vondra náhodou v Evropě ztratil.
-Herodes je český král
Francouzská média nepřestávají kritizovat Sarkozyho vnitřní politiku. Prezident je obviňován z centralismu, z kumulace moci, z drastických liberálních reform. Kupodivu Elysejská prohlášení typu: „France je od nynějška v centru hry a nevěřte, že se nechá zapomenou někde v koutě.“ (AFP 21. prosince), nevyvolávají sebemenší protestní reakce.
Nejjedovatější jazyky se proměnily v oslavné.
"Sarkozy nám dokázal, že „Evropa je možná,“
V článku pro časopis Le Nouvel Observateur Jacques Julliard popisuje Vaška Klause jako eurofobního, ultraliberálního, lehce xenofobního politika a obviňuje ho z touhy zardousit evropské neviňátko, které začínalo v kolébce vrnět. 4)
Podle Julliarda Sarkozyho "záchvaty sebeuspokojení mohou dráždit. Nicméně umožňuje respekt Francie a existenci Evropy.“
Přední politický komentátor Alain Duhamel se ve své kronice v levicových novinách Libération obává „Českého nebezpečí v čele EU“. Alain Duhamel je z představy české vlády nad Evropou tak vystrašen, že se nedovolává po ničem menším, než po vládě silné ruky. Světová finanční a ekonomická situace je komplikovaná, dramatická? Čerstvě zvolený americký prezident bude mít nové nápady k jejímu řešení? To vše podle komentátora vyžaduje sjednocenou a odhodlanou evropskou odpověď.
„Ale ta z Prahy nepřijde,“ lituje Duhamel. „K tomu potřebujeme enegického a neomaleného lídra. Gordona Browna anebo Nikolase Sarkozyho, případně obou. Někoho, kdo chce najít řešení a je kvůli tomu schopný ignorovat pravidla.“
-Zeus je český bůh
Před šesti měsíci předalo Slovinsko štafetu Francii. Situace, ve které se nacházel svět v době slovinského prezidentování se nedá srovnávat se situací, ve které se nachází dnes. Nicméně, nikdo předem veřejně o mladém státu nepochyboval.
Evropa se po desetiletí tvořila ve shodě s principem rovnosti mezi velkými a malými státy. Tentokráte blízcí prezidentovi spolupracovníci, pokud to není sám prezident, vyslovují pochybnosti o schopnosti českého státu zvládnou přetěžkou evropskou a světovou realitu a Václav Klaus je strašákem, kterým francouzská diplomacie mává před očima veřejného mínění. Nemylme se, problémem není Česká republika a její nedostatečná zkušenost na mezinárodní scéně. Maďarsko, Polsko anebo Slovensko by se po francouzském prezidentování ocitli ve stejné situaci. Sarkozy aplikuje na Evropu stejnou politiku jako na Francii: brutální a egoistickou.
Příští pondělí Nicolas Sarkozy cestuje do Israele, do Egypta a do Sýrie. Ve jménu řešení Israelsko – palestinské krize, ve jménu Francie a s požehnáním Evropské unie. Pokud se mu podaří rozhýbat mírová jednání, tím lépe. Nicméně pochybuji, že se francouzský DURACEL spokojí s intervencemi za evropskými hranicemi. Není tajemstvím, že Eurogroup je jedním z polí, na kterém se Sarkozy chystá vládnout. Česká republika je k jednáním pozvána.2) Jako pozorovatel.
Daniel Bastien, novinář z Le Mondu, nazval svůj článek:"Češi v čele EU. Vlk v ovčíně?"
V úvodu píše: "Nemáme mít obavy předat Praze štafetu předsednictví Evropské unie? Je dovoleno o tom pochybovat, když ze svého impozantního Pražského hradu, tak jak Zeus ze svého Olympu, šéf státu Václav Klaus nepromarní jedinou příležitost hřmět proti Evropě…"
Poetické!
Mě napadá spíše příběh o Únosu Evropy.
1) Alain Duhamel v článku pro deník Liberation, 11.prosince 2008
2) 31.října 2008 v Elysejském paláci viz
www.reflex.cz/Clanek34357.html
3) 17. prosince 2008 v Parlamentu
4) Jacques Julliard, Le Nouvel Observateur, 18. prosince 2008