Podle organizátorů je to barva naděje, protože krize je prý za námi a růžová budoucnost před našimi brankami. Američané, kteří přišli v hypotéční krizi o domovy, případně o všechno, se do Paříže na to nově rodící se štěstí podívat nepřijedou. Škoda, příležitostí, jak utratit peníze, které nemáte, je tu nepřeberno. Pokud by jste opravdu chtěli před vánocemi vytočit vašeho bankéře, je tu avenue Montaigne se značkovými produkty Dior, Chanel, Vuitton, Armani, Prada, Nina Ricci, Celine… atp. Výhodou je, že ani v období dárkové horečky se do butiků davy nehrnou. Vyjímkou je Vuitton, u Vuittona jsou fronty. Japonci zbožňují Vuittona. Před několika lety se mi stalo, že mě na ulici zastavil mladý japonský pár a strkal mi do ruky pět tisíc franků s prosbou, abych jim koupila několik peněženek a klíčenek s vysněným reliéfem „LV“. Nákupy pro cizince jsou omezené. Měli štěstí, že jsem poctivá…
ÚTERÝ
Ráno jsem na stole v kanceláři objevila obálku z Prezidentské kanceláře s knížkou „Národní identita“, proslov prezidenta Republiky z 12. listopadu 2009. Ne, že by mi Sarkozy poslal výtisk s věnováním, iniciativa pochází od Franca Louvriera, Elysejského spin doktora. Sbírka Nicolasových projevů, které mi v době prezidentské kampaně věrně zasílala strana UMP, se tak obohatí o nový pamflet. Proslov je příspěvkem do debaty řízené ministrem pro Imigraci a národní identitu o tom, co to na počátku dvacátého prvního století znamená být Francouzem. Eric Besson tvrdí, že tato diskuse je nutná „abychom věděli, kdo jsme… abychom se našli … „ Nejméně tři desítky let levicový socialista Besson podlehl před dvěmi a půl lety lákavé nabídce pravicového prezidenta Sarkozyho a přijal místo v jeho vládě. Není divu, že se hledá.
Proslov Nicolase mi probíhal před očima, jako bych obracela bílé, myšlenkami neposkvrněné stránky..
„Naše národní vědomí vzniklo v období zkoušek…Francie je různorodá…Pohybujíc se bez přestání od roztržek k jednotě, francouzský lid ví, že to, co ho spojuje je silnější než to, co jej rozděluje… Francie je literární národ…“
Nic, co by stálo za úvahu. V paměti mi utkvěl pouze fakt, že si Sarkozy neopomněl poblahopřát k úspěchům ve vedení zahraniční a vnitřní polititky, ale čím se podle něj definuje „národní identita“, jsem nepochopila. Nashromážděné věty a slova, věčné pravdy o kráse krajiny, o francouském géniu.
„Co pro tebe znamená národní identita?“ zeptala jsem se večer francouzského přítele.
Pokrčil rameny: „To tedy opravdu nevím.“
Má to, kluk, jednoduché. Jeho tatínek pochází z Charrantes a maminka z Bretagne.
STŘEDA
Je to podivný mladý muž. V parku, kterým si krátím cestu na metro, se objevil před dvěmi měsíci. Postává pod japonskou třešní, ze které opadaly poslední listy. Kapuce na hlavě, rolák vyrolovaný až k nosu, ruce v kapsách džín. Sám. Chtěla bych se ho zeptat odkud je, ale zatím jsem se neodvážila. Co kdyby mě považoval za policistku v civilu anebo za občanku, která má v úmyslu udat nelegálního emigranta? Když myslím na Afgánce, kteří překonali tisíce kilometrů v podmínkách, o kterých se ani dokumentární pořady neodvažují vyprávět, a jednoho dne se na ně vrhne ozbrojená pořádková policie, posadí je do letadla a pošle zpátky…
ČTVRTEK
Byla to první návštěva Grigola Vachadzého, gruzínského ministra zahraničních věcí, ve Francii. Tisková konference s jeho francouzským protějškem nebyla naplánována a televizní štáby a fotografové, kteří se chystali setkání zachytit, byli na poslední chvíli odvoláni. O pobytu ministra se zmínilo jen krátké komuniké, které hovořilo o prohloubení spolupráce v oblasti vnitřní bezpečnosti. O tom, zda se jedná o vnitřní bezpečnost na území Gruzie včetně Abcházie a Jižní Osetie se tisková zpráva nezmiňuje.
PÁTEK
Putin přijel na dvoudenní návštěvu. V průběhu čtvrteční večeře s francouzským premiérem jednal o otázce koupi válečné lodi typu „Mistral“. Druhá největší francouzská válečná loď je schopná pojmout patnáct vrtulníků, třináct tanků typu Leclerc a téměř 900 mužů. Několik tisíc tun zbrojního průmyslu, přezdívaného pro možnosti víceúčelového využití „švýcarský nůž“, leká nejen Baltické země, ale hlavně Gruzii.
Tělocvična četnických kasáren zámku Rambouillet, na padesát kilometrů od Paříže, se na jeden den proměnila v tiskové centrum. Několik mikrobusů a autobusů s nezbytným houkáním sirén silniční policie dovezlo na místo stopadesát francouzských a ruských novinářů. Putin přitahuje média. Když vystoupí před zámečkem z černé limuzíny, fotografové a kameramani mají tři minuty na zvěčnění okamžiku.
„No, moc se neusmívá.“
„Naopak, dneska je oproti jindy rozesmátý,“ kometují fotografové slabý úsměv v koutku Putinových úst.
„Dalo by se říci, že je rozjařený!“
XIV. mezivládní francouzsko-ruský seminář vyvrcholí za přítomnosti ministrů podpisem několika obchodních a jiných smluv. V následující tiskové konferenci se francoužští novináři tážou na lidská práva a na vojenskou loď. Lidská práva jsou kopnuta do autu. A loď?
„Nemůžeme na jedné straně říci, že chceme rozvoj vztahů mezi Ruskem a Evropskou unií, nemůžeme říci, že chceme jednání o bezpečnosti v Evropě, do kterého jsme se rozhodli společně zapojit, a to zejména v rámci OBSE, a zároveň mít reflexy, které nemají nic společného s realitou situace. Takže při plném respektování Gruzie, chtěl bych také připomenout, že Francie a prezident Francouzské republiky hráli zvláštní úlohu při řešení této krize, Francie je otevřena spolupráci s Ruskem, včetně spolupráce v oblasti obrany,“ bránil se francouzský premiér François Fillon.
SOBOTA
Kriminálka Miami…Ncis, CSI New York, Bones spotřebovávají v každém díle několik mrtvol. Castingové společnosti amerického filmového průmyslu se zaměřily na vyhledávání nových talentů?
NEDĚLE
Neděle zůstává stále ještě nedělí. Až do příští neděle, kdy vypukne předvánoční šílenství. Za kostelem svaté Madelaine, před veleznámým a veledrahým lahůdkářstvím, demonstrují nelegální emigranti za regularizaci statutu. Původem z Číny, z Magrebu, z Afriky, někteří pobývají ve Francii přes deset let, dostávají platy, platí daně, jiní (většina) pracují na černo. Na 1. března příštího roku organizuje nově vzniklý kolektiv generální stávku. Kopie nápadu latinoameričanů ve Spojených státech, kteří v roce 2006 masově protestovali proti nové přistěhovalecké politice. Stávky, demostrace, bojkot a jejich dopad na ekonomiku konkrétně ukázaly, do jaké míry jsou Spojené státy na nově příchozích emigrantech závislé.