Pokud většina nás krizi zná z televize anebo z novin, Thierry ji má na talíři od minulého roku. Z důvodu růstu cen základních surovin, kupní síla francouzských občanů začala klesat již v první třetině roku 2008. 15. září bankrot investiční banky Lehman Brothers otřásl finančním světem a vyvolal všobecnou nedůvěru finančního světa v sebe samého. Banky si přestaly půjčovat nejen mezi sebou, ale také obyčejným smrtelníkům. Zrnko písku zadrhlo finanční kolotoč a zbrzdilo světovou ekonomii. Dopad na automobilový průmysl byl okamžitý: dvě třetiny automobilů jsou v Evropě prodávány na půjčku…
Městečko Quillebeuf se leží na sto osmdesát kilometrů od Paříže, na předměstí Le Havru a na dvacet kilometrů od Sandouvillu a jeho industriální zóny, kde se nachází jedna z pěti1) francouzských továren Renaultu. Thierry koupil před rokem v Quillebeufu patrový domek. Přes silnici, na protilehlém břehu Seiny, se do nekonečna rozlézá chemický komplex. Ze špinavého nebe se k jeho komínům v pravidelném intervalu slétají mraky špačků. Hromadná sebevražda v dekoraci filmového hororu.
„V Renaultu jsem začal pracovat v roce 1996. Pokud nemáme odstávku výroby, vydělávám tisíc pět set eur za měsíc.“
Modré oči bloudí po bíle vykachlíkované kuchyni. Přízemí a pokojík pro synky jsou renovovány. Zbytek dvoupatrové stavby z červených cihel se hroutí pod tíhou let a prachu. Od minulého roku cena nemovitostí klesá se závratnou rychlostí… stejně jako prodej automobilů.
V roce 2006 Nicolas Sarkozy, kandidát na prezidentskou funkci, snil o Francii majitelů nemovitostí a navrhoval zreformovat hypotéční úvěr „aby se mohl vyvíjet stejným způsobem jako v jiných zemích, kde se stal motorem ekonomického růstu.“ Podle amerického a britského vzoru! Po patnáctém září byl náhle Sarkozy připraven na nový svět a oddal se vášnivé kritice kapitalismu. Ne toho starého dobrého kapitalismu, ale finančního kapitalismu.
„Kapitalismus pro mě znamená námahu, práci, podnikatelský duch … soukromé vlastnictví, dlouhodobé investice (…)
Finanční kapitalismus je systém, který dává přednost spekulantům před podnikateli, finančnímu kapitálu před kapitálem produktivním, krátkodobému před dlouhodobým, známkám bohatství před bohatstvím.“
Deník Liberation, vtipně poznamenal: „S kapitalismem je to jako s cholesterolem, existují dva druhy – dobrý (hodní podnikatelé) a špatný (nezodpovědní bankéři).“
Co na tom, že krize jsou věrným, řekněme banálním, průvodcem kapitalismu od jeho počátku?
„Je to nepříjemné žít v podobných podmínkách, odpírat si celý měsíc. Nevědět, co nás čeká,“ konstatuje Thierry.
Dělníci v továrně Sandouville nepracovali v loňském roce průměrně 77 dnů. V lednu letošního roku vedení oznámilo nové odstávky výroby. V únoru budou zaměstnanci pracovat čtyři dny a v březnu pět.
„V prosinci jsem přišel o pět set eur. Pět set eur, to je katastrofa. Na konci měsíce je to složité. Musíme platit faktury, jídlo, půjčku na dům. Když nebudu mít na splátky, budu muset dům prodat.“
V září loňského roku Renault oznámil propuštění čtyř tisíc zaměstnanců, tisíc pouze v Sandouvillu. Agenturního personálu a pracovníků s krátkodobými pracovními smlouvami se továrna již dávno zbavila. Co se týče ostatních 3 500 zaměstnanců Sandouvillu, Renoult nehovoří o nuceném, ale o dobrovolném odchodu. Dobrovolník obdrží tříměsíční plat pod podmínkou, že má přislíbeno jiné zaměstnání, anebo má v plánu založit si soukromý podnik. V druhém případě mu stát doplatí až třináct tisíc eur. Ne všichni mají podnikatelského ducha a v regiónu je hlavním zaměstnavatelem automobilový průmysl, jeho filiálky a podniky navázané na … automobilový průmysl. Dobrovolníci se nehrnou.
„Chceme aby z peněz, které stát vkládá do podniků, aby z nich dělníci, kteří se podílejí na tvorbě bohatství podniku, něco měli. Protože my přicházíme o platy a nejsme schopni platit faktury. Pro nás je to mrzutější než pro některé vedoucí podniku, kteří se podílejí na zisku.“
Thierry je členem CFTC, katolických odborů, minimálně reprezentovaných v tradiční pevnosti levicové CGT. V odborech jsou, navzdory všeobecně kolujícímu názoru, pouhé dvě tři procenta zaměstnanců automobilek. Nicméně jsou to odbory, které zorganizovaly 29. ledna stávky a demonstrace v celé Francii.
„Tak zítra.“
Thierry má sevřenou tvář. Uvědomila jsem si, že se ani jednou nepousmál.
-Stávka
Dříve továrna jela na tři směny. Zůstala jen ranní. Začíná v šest hodin patnáct. Zapomněla jsem se zeptat, zda je časné ranní vstávání součástí trýznění dělnické třídy a zda se dělnická třída smířila s údělem nelidských pracovních hodin. V prefabrikovaném domku u vstupní brány každý odbor vlastní svůj lokál. Potřásám rukou pěti odborářů. Marek se rozvalil v židli:
„Ty s námi nejedeš?“ ptá se Thierry kamaráda.
„Do Havru? Nechce se mi nechat si omrznout koule.“
Teplota je na nule. Marek je katolík, dělník a realista.
„Posledně nás bylo tři sta u brány a deset v demonstraci. Ostatní se ulili.“
Nikdo nekomentuje.
„V roce 1975 tu bylo zaměstnáno na třináct tisíc osob. A víte, kdo byl nejlepším klientem Renaultu?“
„Nevím.“
„Rodiny zaměstnanců.“
Stačí stiknout knoflík a řeka vět se line jak z protrhnuté přehrady.
„Protože členové rodiny měli zdarma náhradní díly. Spočítejte si to. Třináct tisíc znásobeno…“
Obloha za okny lokálu se začala rozsvětlovat.
„Lidi, kteří jsou ve vedení, nebyli schopni předpovědět vývoj trhu. Ještě na počátku minulého roku jsme dělali přesčasové hodiny. Když jsem začal, všichni jsme byli vyučeni a pomalu, rok po roce jsme stoupali na profesionálním žebříčku. Dnes jsou masivně zaměstnáváni pracovníci přes agentury. Bez vyučení, bez budoucnosti.
Ve čtvrtek 29. ledna Thierry demonstroval v Le Havru. Od moře vál studený vítr.
„Když dojde k propouštění, bude to neštěstí. To přece není normální, když je dělník nezaměstnaný a nedokáže se postarat o rodinu. To proto jsou lidi v ulicích. „
V Le Havru se sešlo rekordních dvacet tisíc demonstrantů, ve Francii dva milióny.
1) Douai, Flin a Sandouville vyrábějí osobní automobily Mégane, Scénic, Vel Satis, Clio, Espace a Twingo, v Maubege jsou vyráběny Kangoo a továrna v Cléonu vyrábí motory a rychlostní skříně.
2) Paříž, Konference Nový svět, nový kapitalismus, 8. leden 2009