– Krátký výlet do soukromí francouzských prezidentů
Televize byla černobílá, Charles de Gaulle nosil uniformu. Yvonne, generálova manželka, kterou Francouzi nazývali „teta Yvonne“, se oblékala do kytičkovaných šatů, nosila kloboučky z módy a mile se usmívala. Byla to žena inteligentní a oddaná. Soukromý prezidentů život? Málokdo v té době tušil, že se manželé starali o handikapovanou holčičku. Několik rodinných přátel, několik zasvěcenců… V každém případě, žádný novinář by si nedovolil položit otázku na toto téma.
George Pompidou, druhý prezident páté republiky, byl smrtelně nemocný ? Obličej měl napuchlý od kortikoidů a několikrát na veřejnosti zavrávolal ? Obyčejná chřipka, tvrdilo Elysée. Pompidou měl řadu chřipek, až do památného večera roku 1974, kdy překvapení a zděšení Francouzi jsou obeznámeni se zprávou : « Prezident republiky zemřel. »
Giscard d’Estaing, obdivoval Spojené státy, Kennedyho a „moderní“ americké pojetí kumunikace. Kromě snídaně s popeláři v Elysejském paláci a pravidelné návštěvy v domácnostech francouzských rodin, kde přehrával několik populárních kousků na akordeónu, Giscard zapojil i manželku. Nepřirozeně zinscenované Novoroční přání, kdy se prezident obrátil na svou ženu : „Anne-Aymone by vám také chtěla říci několik slov „, se ale proměnilo v mediální katastrofu. Nebohá první dáma s panikou v očích, napjatá jak struna, s pokřiveným úsměvem, ze sebe těžkopádně vysunula několik naučených vět. Anne-Aymone bohužel měla daleko do Jacky Kennedyové.
Pokus, pravda neumělý, spojit obraz politika v soukromí s jeho funkcí se rychle přerušil za prezidenta Francoise Mitterranda. Ne nadarmo ho Francouzi přezdívali « sfinga ». Neproniknutelný machiavel téměř po čtrnáct let tajil existenci druhé rodiny. Na počátku osmdesátých let, kandidát na prezidentskou funkci mohl mít milenku(y) a popřípadě zatajené nemanželské dítě, ale nepřipadalo v úvahu, že by byl rozvedený. Nemanželská dcera Mazarine, která se narodila v roce 1974, (Mitterrand byl zvolen v roce 1981) strávila dětství a dospívání pod titulkem « státní tajemství ». Ulice v šesté pařížské čtvrti, kde Mitterrand oficiálně bydlel se svou oficiální manželkou byla hlídána policií i v době, kdy prezident žil s přítelkyní a s dcerou v bytě nedaleko Champs de Mars. Dekorum bylo zachováno. Danielle Mitterrand reprezentovala Francii v Elysejském paláci, doprovázela manžela na zahraničních cestách… A tak, až v roce 1994, několik měsíců před koncem Mitterrandova panování, veřejnost objevila existenci Mazarine Pingeot. Podle legendy, dva fotografové z časopisu PARIS MATCH náhodou překvapili prezidenta s dcerou, jak vycházejí z jedné pařížské restaurace. Novinář časopisu požádal Mitterranda o povolení s uveřejněním a Mitterrand zareagoval :
„Je opravdu hezká (Mazarine). Uveřejnit ? Myslím si, že nemám právo vám to zakázat.“
Podle jiné legendy, všechny velké deníky a časopisy měly podobné fotografie už léta v šuplíku, ale nikdo si je nedovolil použít. Jedině Mitterrand mohl rozhodnou, kdy a co z jeho soukromí se stane veřejným.
– Časy se mění, ale ne tak docela
Devadesátá léta viděla příchod nové politické generace. Dva z jejích reprezentantů se rychle stali experty v používání médií – Ségolene ROYAL a Nicolas SARKOZY. Ségolene neváhala pozvat média do porodnice, kde se jí narodilo poslední ze čtyř dětí. Fotografie rodiny se pravidelně objevovaly na stránkách časopisů. Tisk a televize byli upozorněni, kdykoliv se Ségolene pohnula. Ségolene je v Národním shromáždění, Ségolene je v obýváku, Ségolene je na motorce se svým synem, Ségolene doprovází dceru do školy…. Ségolene oznamuje v přímém televizním přenosu rozchod s otcem svých dětí. Ségolene podává trestné oznámení na časopis, který uveřejnil fotografii, na které klečí před oltářem jednoho italského kostela. Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění.
Sarkozy také miluje své fotografie v tisku a svoji tvář na televizní obrazovce. Kdosi mu kdysi řekl, že se podobá americkému herci Tommu CRUISOVI. Výškou, pravděpodobně!
Bývalý ministr vnitra pózuje s Cécilií a se synkem Louisem. Sarkozy je v ministerské kanceláři, manželku po boku, syn si hraje pod psacím stolem. Reminiscence fotografie Konnedyho ? (ano, ano, někteří francoužští prezidenti se vidí v Kennedym). Sarkozy je rozvedený ? Časy se mění a volič je méně přísný. Zatímco na fotografii v PARIS MATCH (ještě, že ho máme) je Louisova tvář rozmazána, nová etapa v používání rodiny k volebním účelům byla překročena na jednom z mítingů pravicové strany UMP. V závěrečném klipu se na obrovské obrazovce objevila tvář desítiletého chlapečka : „Hodně štěstí, tatínku!“ pronesl Louis. Ironií osudu, právě při přípravě tohoto mítingu se Cécilie seznámila s publicistou Richardem ATTIASEM.
Nebudu rozvádět jednotlivé kapitoly ministerské a později prezidentské soap opery, stačí jen kapitoly : Cécilie opustila Nicolase. Cécilie je v New Yorku a vybírá s Richardem nové apartmá. Nicolas tvrdí v televizním rozhovoru, že se pokusí Cécilii dobýt zpět. Nicolas čeká Cécilii na letišti. Cécilie se vrátila. Šéfredaktor, který uveřejnil fotografie, na kterých si Cécilie vybírá s Richardem nové apartmá, je vyhozen z časopisu. Nicolas slibuje, že bude méně hovořit o svém soukromém životě. Nicolas je zvolen prezidentem Francouzské republiky. Cécilie nemá ráda hamburgery a prezidenta Bushe. Cécilii nebaví být první dámou. Cécilie podruhé opustila Nicolase. Nicolas se rozčiluje, když mu novinářka z CBS klade otázku o Cécilii. Nicolas a Cécilie se rozvedli. Nicolas má novou přítelkyni. Cécilie se vdala za Richarda. Nicolas se oženil s Carlou. Deník Le PARISIEN uveřejňuje seznam bývalých milenců italské top modelky. Nicolas slibuje, že bude méně hovořit o svém soukromém životě. Fotografie Carly a Nicolase jsou na první stránce časpisu PARIS MATCH. Vše v barvách, každodenně, s přehršlí detajlů a komentářů.
A co Francouzský občan? Kupuje PARIS MATCH? Sleduje nikdy nekončící prezidentský seriál? Prezidentovi spolupracovníci doporučují zdrženlivost. Katastrofální výsledky průzkumu veřejného mínění ukazují, že nejen reformy jsou nepopulární. Francouzi zvolili osobu, jejíž charakter dobře znali, tak proč se diví? Ale něco jiného je chování ministra vnitra a něco jiného je prezidentská funkce. Zpočátku pobaven, francouzský občan se dnes obává degradace obrazu země v zahraničí. Ceny rostou, životní úroveň klesá, morálka je na nule a prezident si hraje na zamilovaného. Pobavení se změnilo v znechucení.
A Francii se stýská po prezidentovi Chirakovi. O jeho milostných příhodách se sice hodně diskutovalo, ale jen v soukromí, při večeři u přátel: „Ty jsi věděl, že Chirac měl avantýru s tou zpěvačkou. S tou, co si nechala předělat nos?“
„Jo s tou? No, on měl vždycky rád brunetky.“