„Rómové, kteří přicházejí do Francie usadit se na legálních místech, jsou vítáni.“
N. Sarkozy, projev v Grenóblu
-Červenec. Projev v Grenóblu
B. je první Róm, se kterým jsem kdy hovořila. S Rómy se unás nemluvilo. U nás v Čechách se s Rómy nemluvilo, u nás ve Francii se s Rómy nemluví. Pokud jste průměrný francouzský občan, nemáte příležitost se s Rómy stýkat. Rómové jsou odjinud. Francie má své vlastní Rómy, kterým se říká „gens de voyage“, v překladu „cestující lidé“ protože žijí v karavanech, přišli ze Španělska anebo Německa a Francouzi je nemají moc rádi, ale protože jsou to francoužští občané, Sarkozy je nemůže nikam poslat.
Celá historie s evakuací ilegálních rómských táborů, která zahýbala Francií a posléze Evropskou únií, začala koncem července. Hodinu po půlnoci v kasinu v Uriage les Bains nedaleko od Grenóblu bylo několik desítek klientů svědky loupežného přepadení. Útok trval dvě minuty a kromě zvýšeného adrenalinu v krvi, nikdo neutpěl nejmenší úhonu… Lupiči se vytratili s dvacetisíci eur v kapsách. Následné údálosti měly bohužel tragický konec. Rychle přivolaná speciální jednotka boje proti kriminalitě se při pronásledování automobilu s dvojicí podezřelých, podle jejího vyjádření, dostala pod palbu, kterou neváhala opětovat. Jeden z lupičů, Karim Boudouda, byl zasažen do hlavy a na místě zemřel. Během téhož víkendu banda mladíků z La Villeneuve, odkud Karim pocházel, podpálila několik automobilů a ukázala zuby přivolané policii.
Ve stejném dni, na druhém konci republiky, po nepovedené silniční kontrole, ve které ztratil život mladý člen komunity „gens de voyage“, jeho kamarádi upravili za pomoci železných tyčí a basketbalových holí místní policejní stanici a několik obchůdků jinak poklidného provinciálního městečka.
Ideální situace pro prezidenta v akcelerující fázi nelásky voličů. Poslední ankety veřejného mínění mu nedávají více než třicet procent pozitivního mínění. Bývalý ministr vnitra se nikdy necítí tak silný, jako v případě otázek, které se týkají se bezpečnosti. Na tomto terénu, pomohl mu v roce 2007 dobýt Elysejský palác, zůstává podle většiny francouzských občanů bez konkurence.
30. července v proslovu v Grenóblu, který cítil střelným prachem, a ve kterém smíchal imigraci a kriminalitu, Sarkozy vytáhl nový arzenál opatření a …nakázal urychlenou likvidaci nelegálních rómských tábořišť. Patnáct tisíc Rómů z Rumunska a z Bulharska se tak, aniž by se o to jakkoliv zasloužilo, ocitlo ve středu pozornosti … nejenže se nepokusili o hold up v kasinu, ale ani nenapadli policisty… „Gens de voyage“ s francouzskými papíry, kteří také čas od času ilegálně okupují volné terény, byli ponecháni stranou… Sarkozy nemá ani v nejmenším chuť pustit se do války s protestujícími kolonami mobilhomů, které by bez nejmenší pochybnosti neváhaly zablokovat francouzskou ekonomiku!
-Září. Tábořiště
B. mezitím hrál s kamarády v metru.
„Lidi dávají. Hlavně turisti a hlavně Japonci,“ vysvětlloval v lámané francoužštině B.
„A co si myslíš o Sarkozym?“
„Hé,“ mávne rukou B. „Já chci jenom hrát v metru a poslat děti do školy.“
Děti B.má. Má jich osm a tři vnuky. Nejstarší dcera se ztratila někde ve víru událostí a života, nejmladší holčičce je sedm.
„Kolik vyděláš?“
„Tak dvacet, třicet eur za den.“
Rychle přepočítávám. V neděli B. odpočívá. Šestidenní pracovní týden. Za měsíc to dělá cca šest set. Pro sedm osob – dva starší se už starají o své rodiny .
„To mi stačí. Stačí to na jídlo, na oblečení pro děti, barák mám.“ Mávl rukou za hlavu k chaloupce z lepenky.
„Ty nechceš zpátky do Rumunska?“
„Chceš mojí smrt?“
Těžko jsem si dovedla představit horší místo k životu. Tábořiště uskřípnuté mezi spojkou k dálnici, u křižovatky s honosným názvem Pompadour, u továrny s vysokým komímem na výrobu bůhví čeho.
„To je naše Eiffelovka,“ v úsměvu se zableskly zlaté stoličky.
Před brankou do tábora spokojeně přehopsala překrmená krysa.
B. žena prala v umělohmotné vaničce prádlo. Kam chodila pro vodu? Marina má skromný úsměv a vysílá laskavé pohledy k hlavám dvou nejmladších dcerek : sedm a osm let. Dvě malé krásky. Jedna s úsměvem v očích, druhá plachá. Před několika týdny šly poprvé do školy. Ani jedna z nich nemluvila francouzsky. Několik týdnů doučování… několik měsíců bude stačit, aby dohonily zpoždění. Humanitární asociace bdí nad malými školáky. Vyplňují formuláře, dodávají školní potřeby, učí se s dětmi…
Doktor z nevládní organizace: „Abych vám řekl pravdu, rozvinuli jsme ve Francii stejný systém, jako v zemích třetího světa anebo v zemích, kde se odehrává válečný konflikt. Súdán, Afghanistan, Irák v Evropě! Rómové mají strach. Z některých táborů, kterým hrozila evakuace, se Rómové rozprchli a schovávají se kde se dá. V lesích, v opuštěných barácích…. Vyhýbají se místům, kde jsme běžně prováděli lékařské prohlídky. Museli jsme znásobit „pohyblivé štáby“, sestavené z lékaře, zdravotní sestry a sociálního pracovníka, které navštěvují izolované Rómy. Devět dětí z deseti nejsou očkovány. Pokud jsou Rómové deportováni, říká se tomu dobrovolný odchod, většina našich snah je v tahu. Tuberkulóza, svrab, dětské nemoci…. „
-Stud
Tisíce Francouzů proudilo v sobotu 4. září sluncem ozářenými ulicemi: v protestu proti pocitu studu, který je zasáhl. Ze všech stran se spustila lavina kritik: Evropská unie, Výbor spojených národů pro lidská práva, Evropský parlament, papež. Demostrace před francouzskými velvyslanectvími v zahraničí. Svět se ušklíbá nad zemí lidských práv, která organizuje masové evakuace.
Fotografové a kameramani se tísnili před skupinkou Rómů z Choisy le Roi na pařížském předměstí. V době dovolených, v deštivém srpnu, přepadla časného rána policie tábor. Děti ven, dospělí ven… seřazeni jako ovce. Policejní ruce jim rozdaly papíry s rozkazem opustit do několika dnů území republiky. Ti, kteří souhlasili s dobrovolným odchodem, dostali třista eur. Tři sta na dospělého, sto na dítě. Do provizorní kolónie se pustily těžké stavební mašiny. Rómové se, obkolopeni dětmi a igelitovými taškami s nápisem TATI, přemístili na městské náměstí. Kde budou spát, o to se policisté nestarali. Dostali příkaz, příkaz splnili, tábor evakuovali, nasedli do policejních vozidel a vypařili se. Ministerští úředníci vyplnili kolónku. Další kolónky budou odškrtnuty s odletem stovek Rómů. Převážně do Bukurešti.
„Demonstrace organizovaná takzvanými ochránci lidských práv. Taková různorodá demonstrace, ve které se spojily nejen některé politické strany, ale také levičácké a anarchistické skupinky, politiku nedělá…. „ Při četbě prohlášení, které se ministr vnitra, věrná Sarkozyho stvůra, cítil povinen po demonstraci vydat, mi přeběhl mráz po zádech. Stačilo málo a zmiňoval se o chuligánech a protistátních živlech.
Pranýřovat celou jednu populaci z motivu dočasného nepořádku způsobeného některými jedinci je zločin mnohem závažnější, než výše uvedený nepořádek. Brutálně vyhodit celé rodiny, poslat je pokud možno nikam, anebo je poslat do země jejich původu, je totální manipulace, protože jejich původem není země… napsali do novin „Libération“ spisovatel Jean-Calude Bailly a filozofové Helene a Jean-Luc Nancy.
-Odjinud
Dva tisíce kilometrů pěšky, kousek cesty pod plachtou náklaďáku. Hranice ještě existovaly. Dny o hladu, žízeň ukojená vodou ze studně opuštěného statku. Noci jsou dlouhé a studené. Zima dopadá na zem v prvních sněhových vločkách. Mladý muž polyká slzy. Jejich horko mu zalévá hrdlo. Muži nepláčí, ani když jsou sami. Oči se kmitají únavou… od vesnice k vesnici, od města k městu, krok za krokem. Kráčej! Zdálky se na tebe usmívá štěstěna!
Jednoho rána se mladík probudil na kartónech z papíru. Po kruhovém náměstí projížděly řídké automobily. Mladý muž zvedl hlavu. Pod šedou listopadovou obohou se vykreslila silueta monumentální stavby. V pološeru přicházejícího dne mladík rozeznal okřídlenou bohyni s tváří pokřivenou výkřikem. Vede vojsko k vítězství. Vítězství! Mladík si přihladil přerostlé vlasy a dlouhý vous, oklepal prach ze zeleného vojenského kabátu, natáhl ruku. Z metra vycházejí ranní cestující. Do ruky dopadla mince. První vydělaný peníz!
Mladík se jmenoval Pál. Dnes mu je přes osmdesát let. Pál Nagy Bocsa Sarkozy. Původem z Maďarska. Zavšivenec z Champs Elysée je otcem našeho prezidenta. Pobavený úsměv nikdy neopouští jeho tvář… Co si myslí o Rómech?