-Děti televize
V úvodních titulcích televizního seriálu „Dream on“ vysílaného v devadesátých letech, hrdina Martin Tupper tráví od útlého dětství do puberty dlouhé hodiny před televizní obrazovkou.V dospělém věku se mu v paměti vybavují úryvky ze starých filmů a seriálů, ilustrace anebo metafory prožívaných událostí. „Děti televize“, pořad prvního francouzského kanálu, se stal mou základní učební pomůckou s každotýdenní devadesátiminutovou lekcí z televizních zážitků, které Francouze rozesmály, rozněžnily, rozplakaly případně rozčílily. Stát se francouzskou variantou Martina Tuppera, být Francouzskou, když někdo prohlásí: Vzpomínáš si na…?
Pořad „Zpívá celá rodina“ jsem vyměnila za „Školu fanoušků“, Hele a Jů za Casimira, Lábuse s Kaiserem jsem pochovala na periférii paměti a nahradila je Serraultem a Poiretem. Namísto Helenky Vondráčkové, Aly Pugačevové, Maryly Rodowiczové, Deana Reeda a berlínského Ein Kessel Buntes nastoupili Michela Sardou, Sylvie Vatanovou a Johny Hollyday (který není Američan, jak by tomu snad jméno napovídalo, ale Francouz).
Ve vzdělávacím procesu jsem zakopla o seriály pro děti a mládež. S jediným triumfem, kterým jsem se mohla pyšnit, seriálem „Bella a Sebastian“ jsem se daleko nedostala.
„Pes se jmenoval Belle (hezká, krásná) a ne Bella,“ ušklíbali se Francouzi.
Žoviálního Gustíka, věrného psa Šaryka, bloňďatého Janka a rusovlasou Marusju jsem dělej co dělej nedokázala vyměnit za Ivanhoa, Zorra a jiné jim podobné. Hrála jsem si v dětství na tankisty, ne na hrdiny z Bonanzy!
Bezplatná výměna pořadů členů Intervize nám přinesla na české televizní obrazovky „Sedmnáct zastavení jara“, „Nájdete nás na každém kilometri“, za které jsme bratrským divákům děkovali „Inženýrskou odysseou“ a veledílem „Muž na radnici“. Zatímco kamarádi z Francie se rozplývají nad červeným automobilem značky Torino ze seriálu „Starsky a Hutch“ anebo nad koženou kombinézou Diany Riggsové v britském „The Avengers“, s kamarády z Polska anebo Rumunska si zavzpomínáme na „S nasazením života“ a tajného agenta kapitána Klosse anebo na poctivou a pracovitou prodavačku z „Ženy za pultem“.
Evropská vládnoucí elita se pohybuje ve věku mezi padesátkou a více. Jak složité musely být začátky komisařů Evropské unie, kteří pocházejí z ex komunistických států. Pokud hovořili cizími jazyky, těžko ovládali žargon z hvězdné sci-fi „Star Trek“, nevědělili co je to deflektor a netušili, kdo je pan Spock. Mohou si evropské hlavy států porozumět, když na Západě nevědí, že Otto von Stierlitz byl sovětský James Bond?
-Děti Ameriky
Má generace, bez toho, že bychom se kdy podívali do vaší země, se s vámi podílela o všechny sny. V představách mé generace mají dobytí Západu a Hollywood své místo (…) Prohlásil Nicolas Sarkozy na podzimu roku 2007 na adresu amerických kongresmanů a vytasil své hrdiny: „John Wayne, Charlton Heston a Maryline Monroe, Rita Hayworth“.
Za železnou oponou nám česká televize v nedělním programu „Filmy pro pamětníky“ reprízovala filmy „Škola základ života“ anebo „Plavecký mariáš“, případně „Rozinu sebrance“, ale v žádném případě „Dámu z Šangaje“ s Ritou Hayworth, „Bosonohou komtesu“ s Avou Gardner anebo kovbojky „Hledači“ s Johnem Waynem či „Dobrodružství kapitána Wyatta“ s Garym Cooperem.
„Film „Casablanca“ anebo „Mít a nemít“ s Humprey Bogartem, to jsi musela vidět. Laurent Bacall, taková krásná ženská to byla!“
Laurent Bacall na mě bezcitně civěla z černobílého plakátu. Koho jsem mohla citovat? Natašu Gollovou?
Dávno jsem měla přečtené francouzské klasiky Huga anebo Maupassanta, znala jsem básně Villona anebo Desnose, Aragonovy romány, novely Jeana Paula Sartra, ale nikdy jsem neviděla filmy s Ritou, Avou, Laurent, Johnem, Garym a jinými hvězdami amerického filmového nebe. Nezbylo mi než doplnit nedostatky zaviněné dlouholetou cenzůrou amerického kapitalisticko-imperialisticko-buržoazního umění. Nicméně dodnes nesnáším westerny, které se hemží opilými a krvežíznivými indiány. Co naděláme, nejen Vinetua a jeho filozoficky pacifistický pohled na svět, ale ani modrookého francouzského herce Pierra Brice, který hrdinu po léta ztělesňoval, tu nikdo nezná.
„Vy u vás neboxujete? My se, prosím, fackujeme“, odpověď Rudolfa Hrušínského alias komisaře Ledviny, světoznámému detektivovi Nickovi Carterovi v komedii „Adéla ještě nevečeřela“.
„Divný, vy jste řekl divný. To je divný,“ řekl by Louis Jouvet (Směšné drama)
Nicméně, vzpomínáte? Finále evropského šampionátu ve fotbale v roce 1976 v Bělehradu mezi Československem a Německou spolkovou republikou. Po devadesáti minutách zápasu a po prodloužení, zápas je stále nerozhodný 2:2. Poprvé v historii šampionátu o výsledku zápasu rozhodnou pokutové kopy. Po čtyřech kopech je výsledek 3:3, když německý hráč Seep Maier přestřelí bránu. a Toník z Bohemky, knírek pod nosem, vstoupí do historie střelou, která dodnes nese jeho příjmení: Panenka.