– Siglitz a Sen
"Dnešní stávka, jak jsem pochopil, má co do činění se sociálními službami, přesněji řečeno se školstvím. Myslím si, že pravice podceňuje důležitost tohoto úseku. A přitom máte dobrý systém dopravy, máte dobré školy. Tohle všechno je pro společnost důležité," pravil v rádiu pan Joseph STIGLITZ, který obdržel v roce 2002 Nobelovu cenu za ekonomii a byl jedním z poradců prezidenta Clintona.
"Je potřeba být efektivní," dodává pan Stiglitz. "Je potřeba zvýšit efektivnost ve státním sektoru, tak jak jsme to udělali v sektoru soukromém."
Zvláštním způsobem se v liberálním světě zvýšení efektivnost vždy rovná snížení počtu personálu. Učitelé a profesoři brání ve Francii kvalitu vzdělávacího systému. Podle nich, méně neznamená lépe. Méně učitelů znamená více žáků a studentů ve třídách, znamená více odučených hodin a méně času na přípravu. Jsou opravdu líní protože mají průměrnou třiceti pěti hodinovou pracovní dobu? Oproti Čechům, 1 997 hodin, Francouzi v roce 2006 odpracovali průměrně 1 555 hodin (Němci 1 433 hodin), ale jsou evropští šampióni v efektivnosti, v produktivitě práce na hodinu.+)
– Není zajímavější pracovat méně, lépe a se stejným počtem personálu?
Magali, mladá profesorka angličtiny, se kterou jsem dlouho diskutovala, působí na jednom předměském gymnáziu. Vybrala si vyučování z přesvědčení. S doktorátem, který po skončení studií obdržela, by zcela jistě našla jiné, mnohem lépe placené, zaměstnání. Podle jejího názoru jí studenti dávají stejně jako ona jim. Nemám důvod, proč bych jí nevěřila. Magali je přímá a upřímná, práce se nebojí, učení jí baví. Těžko ji mohu podezřívat z touhy po snadném životě a už vůbec ne z ideologického pojetí otázky.
"Nejsem v odborech a je to poprvé, co demonstruji. Nikdy jsem nebyla politicky angažovaná, ale tady jde o záchranu nášeho vzdělávacího systému a o princip rovnoprávnosti v přístupu ke kvalitnímu vzdělání. Sarkozy chce rozbít všechny sociální výdobytky, kterých jsme od války dosáhli. Kvalitní školství je jedním z nich."
Tři profesoři tady, osm tam, šest jinde… profesoři ne vždy chápou účty nadřízených orgánů, obzvláště ve čtvtích, které byly před dvěmi lety svědky vzbouření mladé generace.
„Slíbili nám více prostředků… dnes nám Sarkozy doporučuje více přesčasových hodin," kroutí hlavou Magali.
Ironie života a politiky, Nicolas Sarkozy požádal koncem loňského roku pana Stiglitze a pana Amartaya Sena, také Nobela za ekonomi, o vypracování nové definice rozvoje, která by zahrnula do výpočtů životní úrovně blaho. Ah ano, Sarkozy nemá pouze nápady, jak nám prodloužit pracovní dobu anebo nám sebrat pošťáky a učitele. S ohledem na výše citovanou Stiglitzovu větu o pravici a její lásce státního sektoru, se prezidentovo rozhodnutí může zdát více než podivným.
"Způsob jakým měříme ekonomický výkon – HDP – ve skutečnosti neměří blahobyt občanů. Jeden z nejnápadnějších příkladů najdete ve Spojených státech, kde HDP každým rokem narůstá, ale kde se většina Američanů nachází v mnohem složitější situaci než v roce 1999,"tvrdí pan Stiglitz.
Výdaje na stavbu vězení, stejně jako ekologické katastrofy, například Katrina, zvyšují ekonomický růst. Není ale jisté, že země, v tomto případě Spojené státy, které mají vyšších procento vězňů než kterákoliv jiná země (pravděpodobně s výjimkou několika autoritativních režimů) je v dobrém stavu. O dopadu uragánů na morálku obyvatelů Nového Orleánu nemluvě.
-Hledisko lidského rozvoje
Občané si přejí kvalitnější životní úroveň, čisté ovzduší, fungující dopravu, zaručený přístup ke zdravodní péči, vzdělání pro mladou generaci. Souhrn národních účtů vznikl v době industriální rekonstrukce po druhé světové válce, v době která neznala pojem služeb, životního prostředí, zdraví anebo vzdělání. Měřítko hrubého domácího produktu dnes v ničem neodpovídá reálnému pocitu blaha.
Zahrnout do pojmu blahobyt ukazatele jako úroveň vzdělání není myšlenka nová. Již v sedmdesátých letech minulého století se někteří ekonomové pozastavovali nad nedostatečností HDP jako měřítka obecného blahobytu. Ve stejné době specialisté Římského klubu pod vedením Donelly Meadowsové zpochybňují v referátu nazvaném "Meze růstu" model rozvoje, který by mohl vést k zhroucení světových ekonomií.
V průběhu devadesátých letech UNDP, program OSN pro rozvoj, uveřejnil ve své zprávě první objektivní hlediska lidského rozvoje (HLR) – průměrnou délku života, zdravotní stav populace úroveň vzdělanosti, životní úroveň obyvatelstva. Země, které jsou dnes dávány za příklad ročního ekonomického růstu, jako Čina anebo Indie, stagnují na konci pelotonu v řebříčku HLR.
-Na rozmezí dvou světů
Sarkozy je politik na rozmezí dvou světů. Skutečnost, že si dnes veřejně klade otázku o nových hlediscích bohatství znamená, že se po letech konzervativní revoluce dostáváme do fáze nutnosti rehabilitace pojmu státu a jeho regulační role. Ale odsud až podsud. Pravice, stejně jako levice v jiných oblastech, se dvacet let po pádu orientálního komunismu jen pomalu zbavuje ideologických ekonomických pravidel. Nutnost reform ve Francii je skutečnost, se kterou více či méně většina občanů souhlasí. Otázka je jen jakým způsobem a za jakou cenu. Francouzský fenomen řešit sporné situace protesty v ulicích je pravděpodobně druhem národního sportu, ale stávky ve státním sektoru, který je oproti sektoru soukromému, silně zastoupený v odborovém hnutí, jsou silně podpořeny veřejným míněním. Francouzi si dobře uvědomují, že státní zaměstnanci brání určitou kvalitu životního stylu, francouzskou výjimku, tak těžko vyjadřitelnou v procentech.
Stiglitz a Sen nepracují na matematických formulacích, jedná se spíše o tabulku zahrnující několik druhů faktorů, ve které by měl být zahrnut vývoj společnosti. V příštím roce vydají první referát a poté bude potřeba změnit celý statistický systém. A pak? Pak uvidíme jak se měří blaho.
+) podle OCDE 2008