Mladík vysvětluje třiceti zájemcům, jak se chovat v protinukleární manifestaci a jak pacificky odolávat policistům.
„Pokud je to možné, držte se v blízkosti médií. Policisti si na vás před kamerami tolik nedovolí."
Jak vydržet co nejdelší dobu na místě protestu. Jak hovořit s ochránci zákona. Jak se chovat v případě zatčení… teorie je dlouhodobou praxí propracována do nejmenších detajlů.
Dvojice Angličanů s papírovými maskami prezidenta Sarkozyho a Pinokia sedí nehybně uprostřed palouku.
Obyvatelé okolních vesniček se pomalu scházejí.
Michel, mluvčí asociace „STOP BURE" byl v předchozím životě šoférem sanitky. Bílé vlasy, brýle na nose, taška naplněná prospekty a dokumenty. Slovník je jednoduchý, argumenty stokrát opakované. Tón je omluvný:
„Dělá to přes dvacet let, co se bouříme proti hlubinnému uložení vysoce radioaktivního odpadu na několik kilometrů od našich domovů. Lidé jsou unavení. Ale aktuální perspektiva obnovy elektro jaderného programu nás vyburcovala k novým akcím. Vyžadujeme vyřešení problematiky jaderného odpadu!"
Prezident Sarkozy během svých početných zájezdů do zahraničí navlékl sáčko obchodního zástupce jaderného průmyslu. Přehršle nových smluv o spolupráci : s Indií, s Čínou, s Alžírskem, se Spojenými arabskými emiráty, s Lybií, s Egyptem. Se závratným zvyšováním ceny nafty, s perspektivou brzkého vyčerpání přírodních zdrojů, s bojem proti skleníkovém plynu se rozběh stavby nových jaderných elektráren zdá být nejevidentnějším řešením budoucích problému. Trh je více než slibný: mezi 150 a 400 reaktory do roku 2030. Jen několik zemí jako Rusko, Spojené státy, Japonsko anebo Francie jsou schopny nabídnout prodej jaderných elektráren. Ale kromě skutečnosti, že v některých nedemokratických zemích spolupráce naráží na problém možného přechodu z civilního na vojenský program (Lybie), že jiné země se nacházejí v politicky napjatých oblastech (Emiráty) a že další prozatím nepodepsaly mezinárodní smlouvu z roku 1968 o nerozšířování nukleárních zbraní (Indie), jaderný průmysl stále ještě nevyřešil otázku, která se týká jak nových nabyvatelů, tak dlouholetých provozovatelů: Co a kam s jadernými odpadky a hlavně s těmi nejradioaktivnějšími, s těmi které mají životnost … desítky tisíc let.
Koncem osmdesátých let v důsledku neudržitelného nahromaďování vojenského a civilního jaderného odpadu byla tehdejší francouzská vláda donucena vybrat čtyři oblasti určené ke studiu možnosti jejich hloubkového uložení. Problém! Mít nukleární humus za humny by mohlo být škodlivé nejen pro zdraví, ale i pro image. Vládní a jiní propagátoři sice s rukou na srdci tvrdili, že výzkum podzemní vysoce radioaktivní popelnice ještě neznamená, že místo bude ve finiši vybráno, ale nikdo nechtěl o nukleárních odpadcích slyšet. Nedůvěra v jadernou pravdomluvnost vládne. Francouzi nezapomněli na rok 1986 a jadernou katastrofu v Černobylu. Oficiálně Francii žádné nebezpečí nehrozilo: „Nukleární mrak se zastavil na hranici"!
Civilní jaderná energie, mladší sestra vojenského atomu, zůstala po dlouhou dobu záležitostí několika zasvěcených a chování francouzských vládních kruhů (socialistického prezidenta Mitterranda a pravicového premiéra Chiraka) se v roce 1986 příliš nelišilo od chování východoevropských totalitárních režimů. Jaderná energie a energetická nezávislost jsou pýchou Francie. Alespoň jsou jí v oficiálních proslovech politiků. Podle všeobecně přijaté teorie, nukleární bomba dovolila Francii zůstat v období studené války mezi světovými velmocemi a jaderná energie zmírňuje její strategickou závislost na Spojených státech.
Není divu, že debata mezi odpůrci a příznivci jaderné energie je ve Francii vyhrocená.
Po šoku v Černobylu se některé státy, jako Německo anebo Rakousko, rozhodly k přerušení experimentace. Naproti tomu Francie pokračovala v civilním jaderném programu rozběhnutém ve velkém měřítku jako odpověď na energetické krize roku 1973 a 1979. Dnes je na jejím území rozseto dvacet jaderných elektráren s padesáti devíti reaktory. 1) A všechen arsenál od dolů, přes jaderné elektrárny až po zařízení pro zpracování radioaktivních odpadů, každá etapa dodává svůj kousek odpadku. Prozatím jen ty velmi lehce radioaktivní (převážně oděvy a nástroje používané v jaderném průmyslu), jejichž škodlivost nepřesahuje tři sta let, našly místo k odpočinku a jsou uloženy v povrchové skládce. Kde? V Soulaines-Dhuys na sedmdesát kilometrů od BURE a jeho výzkumné laboratoře. Další odpad krátké životnosti, který pochází ze zrušených jaderných elektráren : šrot, beton … a je jen lehce radioaktivní, ale početný (ve Francii je odhadnut na 15 miliónů tun) zatím nenašel řešení. Stejně jako ten nejjedovatější, který pochází ze srdce reaktoru.
BURE se nachází na dvěstě sedmdesát kilometrů od Paříže, v regiónu zvaném Meuse, v oblasti Champagne Ardenne. Jedna z nejkrvavějších bitev první světové války se odehrála u Verdunu v Champagne Ardenne. Deset měsíců na bojovém poli, čtyřista tisíc mrtvých, tisíce kilometrů ostnatých drátů, nevybuchlá munice, dělostřelecké šrapnely rozsely tuny olověných kuliček. Složení půdy je modifikováno na nejméně deset tisíc let a nevybuchlé munice je v zemi na sedm set let. Otázka budoucnosti těžkých kovů a toxinů, které nám první světová válka odkázala, zůstává nevyřešená.
Naše generace připravuje těm budoucím nový, mnohem dramatičtější, hlavolam: Kontejnery z oceli anebo mědi či titanu naplněné jaderným palivem mají být umístěny do hloubky 300 až 400 metrů a „navěky" zakopány. Jakýkoliv kontakt budoucích pokolení s uloženým materiálem má být vyloučen. Laboratoř v BURE se pravděpodobně stane prvním francouzským úložištěm vysoce radioaktivního odpadu.
Krajina je pokojná. Hustota obyvatelstva nepřesahuje třicet jedna osob na kilometr čtverečný. 2) Území je těžce postiženo nezaměstnaností, jakákoliv nová pracovní příležitost je vítána a navíc ANDRA, státní agentura pro správu jaderného odpadu, a EDF, Electricité de France, obhospodařují rozpočet devíti miliónů eura pouze pro investice do infrastruktur jako silnice anebo železniční dráhy, do turismu. Starostové obcí se jedem po druhém nechávají přesvědčit, že hlubinné umístění jaderného odpadu je výtečný nápad, především pro prázdné obecní kasy.
Po nás potopa a pak, co bude za deset tisíc let?
Jedno je jisté, navzdory finanční podpoře turistickému ruchu si v roce 2025, kdy má laboratoř začít fungovat jako popelnice, pro dovolenou BURE a okolí nevyberu.
- 1) Osmdesát procent dnešní energetické spořeby je dodáno jadernými elektrárami. Pro zemi, která ještě vroce 1973 závislela osmdesáti procenty je to opravdový zázrak.
- 2) Ve Francii je průměrně 94 obyvatel na km čtverečný