Před třemi měsíci, po zemětřesení v Aquile, se italský premiér prošel v troskách historického centra a tváří tvář skáze se rozhodl změnit místo schůzky představitelů osmi ekonomických velmocí. La Maddalena na Sardínii se již několik měsíců připravovala přivítat nejen osmičku, ale i další hlavy států a vlád z G5, G3 1) a představitele nadnárodních organizací. Padesát miliónů eur investovaných do infrastruktur, tiskového centra, atp. Člověk míní, ale Berlusconi mění. Il Cavaliere pravděpodobně nepřemýšlel o dopadech na organizaci anebo mu to bylo jedno. Aquila se stane na tři dny centrem světových médií a basta!
Z osmičky se v průběhu tří dnů stává jednačtyřicítka. Okolí se hemží policisty, body guards se nervózně obhlížejí. Horké slunce jim útočí na nervy. Bude stačit málo a navzájem se zmasakrují.
Novináři remcají kvůli ubytování. Dvě hodiny z tiskového centra do hotelového komplexu v městečku Chieti. Nedá se hovořit o hotelu, ale o ubytovnách pro sportovce, které byly dostavěny začátkem tohoto roku u příležitosti středomořských sportovních her. Skutečnost, že jsou média nespokojena s ubytováním není samo o sobě tak důležité, horší jsou pracovní podmínky v přeplněném tiskovém sále. Informace o jednáních jsou distribuovány po kapkách.
Na obrazovkách rozmístěných na stěnách se sem a tam procházejí hlavy států, zářivé úsměvy na tvářích. Vypadá to, jako kdyby mezi sebou soutěžili, kdo má více zubů.
Situace obyvatel města postiženého zemětřesením je katastrofická. Nechápou, proč vláda vrazila milióny dolarů do třídenní schůzky, zatímco rekonstrukce stále ještě nezačala. Dvacet čtyři tisíce osob jsou bez střechy nad hlavou a spí ve stanech ve městě a v jeho okolí.
„Je to nesnesitelné. Nemáme soukromí, čekáme ve frontě na záchod, můžeme se sprchovat jednou za dva dny," vyjádřil se jeden z obyvatel Aquily v novinách „20 minutes".
První tisková konference francouzského prezidenta byla zorganizována ve středu v jedenáct hodin večer. Nepsaným zákonem pro státníky je optimismus!
Co se týče globálního oteplení a rozhodnutí přijatých na sumitu, prezident si blahopřeje: „Je to G8, které zaznamenalo úžasný pokrok ve srovnání s dvěmi posledními sumity."
V roce 2007 Sarkozy prohlásil: "Myslím, že mohu říci, že jsme došli k významnému pokroku (…) závěrečné komuniké se zavazuje „vážně se zamyslet" o snížení emisí o padesát procent do roku 2050".
V roce 2008 v Japonsku se osmička „vážně zamyslela a přijala cíl" snížení o padesát procent. Ve středu se G8 zavázalo snížit světové emise o 50 procent a emise průmyslových zemí o 80 procent v perspektivě roku 2050, a to ve srovnání s rokem 1990 anebo s rokem pozdějším.
Globální oteplování je bohužel mnohem rychlejší než dobrá vůle G osmičky dospět k opravdovému kompromisu. Jestliže chceme zabránit katastrofě, zvýšení průměrné teploty nesmí překročit hranici dvou stupňů Celsia ve srovnání s rokem 1750. Ale pokud budeme pokračovat stejným tempem, této hranice bude dosaženo za deset let, kdy lidé již nebudou moci zvrátit účinky skleníkového efektu.
Podle šéfa sekretariátu OSN pro změny klimatu Yvo de Boera schází dohoda o krátkodobém cíli, o snížení emisí mezi 25 a 40 procenty do roku 2020. Je to jeden z důvodů proč se země G5 jako například Čína, která je dnes prvním světovým emitentem CO2, odmítly podepsat pod závazek 50 do roku 50. A navíc, G8 se nezmínilo o konkrétní finanční pomoci rozvojovým zemím v jejich boji proti emisi skleníkových plynů.
Čína, Indie, Mexiko, Brazílie, které nechtějí zbrzdit slibný rozvoj národních ekonomií, stále očekávají gesto industriálních velmocí, nesoucích historickou zodpovědnost za současnou situaci světového klimatu.
Pokud G20 (má sejít v prosinci v Pittsburku) vyřeší problematiku finanční pomoci, dá obrovský podnět k jednání v Kodani. Poslední šance pro dohodu na smlouvě, která má nahradit Kyótský protokol.
1)G5 : Jihoafrická republika, Brazílie, Mexiko, čína, Indie, G3 : Jižní Korea, Indonézie, Austrálie