– JSOU DEMONSTRANTI A DEMONSTRANTI
Francouzi jsou šampióni v sýrech, v rychlovlaku, v nukléární energii a v demonstracích. Někteří demonstrati se objeví jednou anebo dvakrát a obdrží stažení pro ně nevýhodného zákonu. Loňského podzimu stačilo taxikářům zablokovat po dva dny přístupy k letištím a návrh na zvýšení počtu licencí byl urychleně zastrčen do šuplíku. Demonstrace důchodců, učitelů, studentů, pracovníků státní dráhy, pracovníků ve zdravotnictví, zemědělců, ochránců přírody, ochránců lidských práv, ochránců na právo nosit musulmanský šátek anebo ochránců laictví. Demonstrace proti válce v Iráku, proti trestu smrti, proti nukleární energii, proti omezení rychlosti motorek, proti snížení kvót rybolovu… Trasparenty, kamióny s megafony, které chrlí slogany anebo hudbu, píšťalky, letáky s požadavky, metaři na konci průvodu likvidují odpadky.
Umění demonstrovat je převážně dané levicově smýšlející části populace a přenáší se z generace na generaci ve vyprávění ze studentských hnutí z roku 68 anebo 72. Ale i pravice má na svém kontě nezapomenutelné úspěchy z mobilizace na podporu generálu de Gaullovi v roce 68 anebo demonstraci za pluralismus ve školství v roce 1984. Každá demonstrace má svá pravidla, své vlastní příběhy. Některé jsou předvídatelné, u jiných se vývoj dá jen těžko představit. Má vláda podporu veřejného mínění, anebo se občané nacházejí v požadavcích demonstrantů? Jak dlouho bude hnutí trvat? Kolik demonstrací, kolik osob, kolik rozbitých výkladních skříní, kolik policistů bude potřeba než se vážky přikloní na tu anebo onu stranu?
– STUDENTI JSOU V ULICÍCH
Podle nového rozpočtového zákona, příštího školního roku bude na středních školách o osm tisíc profesorů méně.
„Nás je ve třídě třicet pět a jsou třídy, kde jich je čtyřicet,“ rozčiluje se Hannah, jedna z mluvčích studentského hnutí.
Studenti nejsou sice příliš početní,mezi patnácti a dvaceti tisíci, ale jsou hluční.
„Vraťte nám naše profesory,“ dožadují se.
„Škrty byly prodiskutovány a odvoleny Parlamentem. I kdybych chtěl, nemohu se vrátit nazpět,“ prohlásil ministr školství Xavier Darkos. Na otázku o dopadu demonstrací na veřejné mínění odpověděl: „Podobná defilé se odehrávají jednou do roku.“
„Nejsme unavení!“ skandují studenti.
Darcos přesunul plánované setkání s jejich zástupci na pozdější datum. Jarní prázdniny začínají za deset dnů. Čas hraje ve prospěch vlády.
Na jaře roku 2006, kdy mládež protestovala proti nové formě pracovní smlouvy, policie se doslovně vypařila z ulic a ponechala místo mladíkům z předměstí, kteří v rychlých útocích vytrhávali mobily, fotoaparáty anebo baťohy z rukou překvapených obětí, dívek z velké části. Jeden ze způsobů, jak mladé generaci znechutit protestní akce. V předcházejícím středoškoláckém hnutí nepřítomnost bezpečnostních složek poslala mládež zpět do školních lavic.
CGT, levicové odbory, které organizují většinu hnutí ve státním sektoru, mají speciální ochranku, která obklopuje, řídí demonstranty a zabraňuje násilnostem, včetně násilnostem vůči demonstrantům. Muži z CGT převzali hnutí jara 2006 do svých svalnatých paží. Několik rychlých švihů krátkými hůlkami, dvě desítky facek a řídké, ale rázné kopance do zadku a zlodějíčkové se stáhli zpět na předměstí. Hnutí zvítězilo, vláda stáhla návrh zákona a Premiér, Dominique de Villepin, ztratil šanci na prezidentskou kandidaturu.
Tetokrát jsou policisté přítomni. C.R.S. (speciální pořádková police) blokuje přístupové cesty, policie v civilu, policie na motorkách, dopravní policie… Čtyři policisté v civilu se pustili do studenta, který sledoval defilé z přístřešku autobusové zastávky. „Slez dolu!“
„Lezu, lezu. Netahejte mě za nohu. Když mě taháte za nohu, nemohu slézt.“
Jen se mladíkovy tenisky dotkly asfaltu, policisté ho odvlekli k nejbližší domovní zdi. Impozantní policista stíní scénu. Několik předmětů padá na zem. Ověření obsahu batohu? Jeden pohlavek a hop, student je bezohledně vstrčen do proudu svých kolegů. Ani moc neprotestoval.
Slzný plyn byl použit proti organizátorům, několik demonstrantů se ocitlo v policejním kamiónu a dva studenti sedí od úterka ve vězení (již druhý den). Různé způsoby jak znechutit mládeži angažovanost v sociálním hnutí.
Desátého dubna se ke studentům připojí rodiče a profesoři. Čím početnější, tím silnější v příštích jednáních.
Příští týden je rozhodující a poté… prodavači pomerančů?