-Jste zodpovědni jako jednotlivci
„Rozhořčete se“, spisek Stephana Hessela se držel po třicet dva týdnů na prvním místě žebříčku nejprodávanějších francouzských esejů. Dodnes se ve Francii prodalo přes tři milióny výtisků, a i když cena tří eur neudělá díru do domácího rozpočtu a čtrnáct stránek textu nezabere více než půlhodinku, úspěch pamfletu Stephana Hessela, až do loňského roku známého pouze úzkému kruhu zastánců lidských práv, překvapil francouzskou veřejnost. Hessel se přes noc stal národním hrdinou, miláčkem publika a médií nejen ve Francii, ale s překladem do dvanácti jazyků, i v celé Evropě postižené finanční krizí a drastickými úspornými plány. Mládež na plaza del Sol v Madridu a demonstranti na Platía Syntágmatos v Athénách nazvali protestní hnutí „Indignados“ a „αγανακτισµένος „: „Rozhořčení“.
Stephane Hessel se narodil v Berlíně v rodině židovského spisovatele a překladatele Franze Hessela a protestantské matky, rovněž spisovatelky, malířky a milovnice hudby. Milostná romance Hesselovy matky s Henri-Pierrem Roché, nejlepším přítelem Hesselova otce, zůstala vepsána v románu „Jules a Jim“. V roce 1924 se Hesselovi přestěhovali do Paříže a Stephane je ponořen do prostředí tehdejší avantgardy a do studií na nejlepších pařížských školách. Ale s válkou končí doba bezstarostnosti. Po okupaci v roce 1940 Stephane utekl do Londýna a zapojil se do odboje. Při jednom z „výletů“ do Francie byl zadržen gestapem, mučen, odsouzen k smrti a odvelen do koncentračního tábora Buchenwald. V táboře byl v předvečer vykonání trestu zachráněn „Tím správným mrtvým“, podle titulu knihy španělského spisovatele Jorge Sempruna, který prožil stejný osud: odsouzenec v táboře smrti si na marodce vyměnil totožnost se spoluvězněm, který zemřel. Hesselův mrtvý se jmenoval Michel Boitel.
Po válce Stephane Hessel vstoupil do služeb francouzské diplomacie a v nově zrozené Organizaci spojených národů v New Yorku byl svědkem tvorby „Všeobecné deklarace lidských práv“. Spisek Stephana Hessela, který ve Francii vyšel v listopadu loňského roku, uvádí poválečný čas jako dobu, která viděla zrod „Rady odboje“ a jejího programu sociálního zabezpečení, znárodnění energetických zdrojů, pojišťoven a bank… Odboj se zastával svobody tisku, prosazoval vzdělání pro všechny.
„To vše a více je dnes zpochybněno a banky se dnes hlavně strachují o dividenty a o vysoké platy,“ tvrdí text a pokračuje několika základními, jednoduchými pravdami, které není na škodu si čas od času zopakovat, jako například: „V našich společnostech existuje obrovský rozdíl mezi bohatými a chudými, který se neustále prohlubuje.“
Obdivovatel francouzského filozofa Jeana Paula Sartra autor spisku se obrací především na mladou generaci: „Jste zodpovědni jako jednotlivci.“ I když ve srovnání s obdobím okupace: „Důvody k rozhořčení se dnes mohou zdát méně jasné, svět mnohem složitější“, ale „nejhorším postojem je lhostejnost, říct – nic se nedá dělat.“
– Rozhořčení, Indignation, Indignación, Nördimus, Meelepaha a Occupy Wall street
Vydání španělského překladu (na čtyřista tisíc prodaných výtisků) se shoduje s počátkem hnutí mladých Španělů, kteří protestují proti následkům krize: nezaměstnanost mezi španělskou mládeží překročila 46%. Evropský rekord!
Hnutí bez vůdce a bez politického programu, které nechce ani vůdce ani politický program. Ve Francii, která demonstrace povýšila na národní sport, se zatím neujalo. Krize státního dluhu a následná úsporná opatření se příliš neodrazila v reálné ekonomice a navíc, rázné policejní zásahy proti shromáždění „Rozhořčených“ v Paříži odradily nejednoho příznivce. Na druhé straně, naděje mnohých, kteří věří v demokratický systém a v alternaci politických sil se obrací k příštím prezidentským volbám.
Několik shromáždění tu a tam vegetuje, jako v Saint Etienne, v městečku na šedesát kilometrů od Lyónu. Dvacítka nezlomných „Rozhořčených“ se s požehnáním místního starosty schází dvakrát do týdne pod schodištěm radnice.
Čtyři hodiny „agory“ debaty o programu příštích akcí. Většina „rozhořčených“ jsou nováčky na poli protestních hnutí a přináší svá vlastní pravidla. Bez mluvčího, bez monopolizace debaty, a aby se jedni nepletli do slovního projevu druhých, hnutí vynalezlo posunkové kódy: souhlas – zvednout ruce a potřepat jimi, nesouhlas – zvednout ruce a skřížit je nad hlavou, příliš dlouho mluvíte – Rozhořčení protočí zápěstími. Opravdová demokracie je pracná a zdlouhavá.
Málokdo je schopen citovat jednu jedinou větu z Hesselovy knihy. Někteří dokonce tvrdí, že jim etiketu „Rozhořčení“ přilepila média a „Rozhořčení“ nechtějí mluvit s médii, mají nedůvěru v média, médii pohrdají: „Média jsou pod kontrolou kapitálu. Média lžou.“ Nicméně v demonstracích skandují „Jsme rozhořčení, rozhořčení, rozhořčení!“
Oficiální média zjevně nepotřebují. Mobily a sms… konverzace se odehrávají na internetu, informace se předávají na facebooku, generace nových médií, se cítí blízká mladým revolucionářům arabských zemí. Pacificistická …Ale extremní levice se potuluje po okolí. Black blocs se v nedávné evropské demonstraci „Rozhořčených“ tvrdě poprali s římskou policií a zanechali za sebou pach slzného plynu a střepy výkladních skříní.
Hnutí není homogení. V každé zemi vychází ze specifického národního kontextu. Ve Španělsku: diplomovaná mládež bez práce, v Řecku to byly odbory, které svolaly demonstrace a ve Spojených státech: „Occupy Wall street“ protestují proti peněžnímu systému. 1) I když jsou orientováni na levici, ve valné většině jsou nepolitičtí, ale co spojuje všechna jména, pod kterými se dnes „Rozhořčení“ prezentují, je jejich odpor vůči bankám a světovému finančnímu systému.
-„To není krize, to je podvod,“ hlásají.
Po první vlně krize, po krachu amerických bank, svět přihrbil záda před vichřicí: „Jsme odhodláni posílit naši spolupráci a společně pracovat na zvovuobnovení světového růstu a uskutečnit nutné reformy světového finančního systému,“ přislíbilo závěrečné komuniké prvního sumitu G20 ve Washingtonu v listopadu 2008. O tři roky později, několik kosmetických úprav…. Naděje, že jsme se něčemu přiučili, mizí se stejnou rychlostí s jakou narůstají zisky bank a akcionářů.
Trpělivost mladé generace, která dnes platí účet třiceti let neurvalé liberální politiky, má své meze a těžko jí můžeme pokračovat mávat hrozbou komunismu, argumentovat výhodami mondializace a volného trhu. Sovětský svaz, jeho satelity a falešně rovnostářský systém jsou minulostí, o které čtou v knihách historie. Mladá generace rozvinutých zemí žije v perspektivě ekonomického a ekologického krachu, v perspektivě, že její životní úroveň nedosáhne stejného stupně, jako životní úroveň generace předcházející.
„V roce 1944, před sumitem zvaném Bretton Woods, který měl obnovit světový peněžní systém, americký prezident F.D.Rooswelt uspořádal sumit v Philadelfii, který přijal jako absolutní prioritu určitý počet sociálních pravidel: „Bez sociální spravedlnosti není trvanlivého míru,“ tvrdil Roosevelt a ostatní přítomní šéfové států a stanovili zásady, které se týkaly platů, pracovní doby a dělby mezi platy a dividendami. Konkrétní zásady, které byly respektovány v každé zemi, stejně jako ve světovém obchodování. Než je neoliberálové dezorganizovali, tato pravidla umožnila třicet let prosperity bez dluhů(…)
(…) V roce 1981 je Ronald Reagan zvolen americkým prezidentem. Neoliberálové sníží daně nejbohatším, což zvýší státní dluh. Dluh se zvyšuje také proto, že deregulační politika sebou přináší prekérnost a pokles platů. Milióny Američanů se zadlužily, aby udržely svoji životní úroveň.“ 2)
Kromě spisku „Buďte rozhořčeni“, Stephane Hessel nedávno vydal nový esej, který nese název: „Angažujte se“. Jak se mladá generace bude angažovat? Po roztomile pacifictických akcích, které máme tendenci považovat za najivní pokus změny společnosti, frustrace a pocit bezvýchodnosti hrozí vyústěním ne ve třídní boj, ale ve válku generací.
NOTE: Stephane HESSEL zemřel 27. února 2013
1) Eric AGRICOLIANSKY, článek Libération 28. října 2011
2) Pierre LARROUTUROU: Pourqoui les Indignés ont raison, Le Monde 24. října 2011
http://www.lemonde.fr/idees/article/2011/10/24/pourquoi-les-indignes-ont-raison_1593000_3232.html
a Nic do činění s hnutím, jen pro poslech a pro radost, písníčka z filmové adaptace románu „Jules et Jim“: http://www.youtube.com/watch?v=dGNzOKxNI9Q s s Jeanne Moreau v hlavní roli.-