Reklama
 
Blog | Magdalena Bresťáková

Paříž – Moskva – Tbilisi

Jak rozeznáte oficiální ruskou ochranku? Kluci mají sluchátko v uchu, odznáček na klopě vesty, sluneční brýle na nose, švýcarské hodinky na zápěstí a hovoří anglicky s americkým přízvukem. "Twenty two, twenty four, twenty six..." Mladík z ochranky nás odpočítává. „You stay here!" přikáže mladík novináři, který chtěl vystoupit z autobusu a zapálit si cigaretu. "Twenty two, twenty four, twenty six..." Někdo schází nebo je nás přespočet anebo neumí počítat.

– Moskva

Budík jsem si dnes ráno nastavila na tři hodiny, schůzku na letišti jsme měli v půl páté, letadlo odstartovalo v šet. Akreditovaný tisk odlétá několik hodin před prezidentem. Tři a půl hodiny letu do Moskvy. Na programu máme schůzku Sarkozyho s Medveděvem, tiskovku Sarkozyho s Medvědevem, přesun zpět na Šeremetěvo, tři hodiny letu do Tbilisi, schůzku Sarkozyho se Saakašvilim, tiskovku Sarkozyho se Saakašvilim… Neúnavný Sarkozy – Duracel.

Zábrana se zvedla, autobus se konečně rozjel, opouštíme moskevské letiště. Ochrance se za slunečními brýlemi přivírají spánkem oči. Kolik je mu let? Nanejvýše dvacet, dvacet pět. Ríkám si, že komunismus je pro něj předhistorická doba. Moskva je dnes pro cizince nejdražší město na světě a ochranka hovoří anglicky s americkým přízvukem. Malebné dřevěné domky z románů Lva Nikolajeviče Tolstoje rychle vystřídaly panelákové stavby nových sídlišť, obrovská obchodní centra, prodejny s automobily, superobchody s nábytkem a milionářské supervily schované za třímetrovými zdmi…  Nová ruská společnost.

Reklama

Na zeleném palouku, obkopena břízovým lesíkem (jak jinak), bývalá vilka předrevolučních industriálních boháčů slouží novým kremelským pánům k diplomatickým jednáním. Sarkozy dorazil s půlhodinovým spožděním.

„Protože ho Carla nechtěla pustit.“

„Je to mužskej, se kterým si ženský dělaj, co chtěj,“ posmívají se fotografové.

Potřesení rukou, úsměvy a Sarkozy s Medvěděvem mizí za těžkými dveřmi zámečku hollywoodských pohádkových příběhů a my čekáme. Je půl třetí, konference byla naplánována na půl čtvrtou.

Slunce bije do stanové konstrukce speciálně postavené pro tiskovku. Ve vedlejším stanu číšníci sklízejí nádobí. Dorazili jsme pozdě, ruští kolegové vyluksovali stolky s občerstvením do posledního drobečku. Když se sháním po vodě, obsluhující personál vrtí hlavou: „Vody nět.“

„Jak nět“, ukazuji prstem na zásobu umělohmotných lahví.

„Voda budět v četyry časy.“

Spolknu hrdost a poslední slinu do proschlého hrdla, vylovím z paměti zbytky školní ruštiny a pokouším se oblomit podmračeného mužika.

„Odnu butějku, sposiba.“

„Jesť tolko čaj. Voda budět v četyry časy.“

Příslovečná ruská pohostinnost.

Francouzi se dohadují o otázkách, které položí. Mají právo na dvě.  Po hodinové debatě se shodnou na problematice gruzínské územní celistvosti: „Je anebo není zaručena?“ O druhé otázce nemá cenu diskutovat, vše bude záviset na odpovědi.

– Plán Medveděv – Sarkozy

Jedenáctého srpna, den před odletem prezidenta Sarkozyho na první jednání do Moskvy, ministerstvo zahraničních věcí uveřejnilo návrh na řešení krize, který byl předložen francouzským ministrem zahraničních věcí gruzínskému prezidentovi. Třetí bod uvádí: „plný respekt gruzínské suverenity a její územní celistvosti“. Suché, nicméně jasné stanovisko, které je podle vyjádření diplomatů obvyklou součástí podobných dokumentů. Na konci stránky ministerstvo dodalo: „tento plán je rovněž projednáván s ruskou vládou“.

Dvanáctého srpna Medveděv a Sarkozy představili v Kremlu zástupcům tisku společný plán, ze kterého se Gruzínská suverenita a územní celistvost vypařily.  Nicolas Sarkozy přeci jen na okraj dodal: „Chtěl bych v přítomnosti Dmitrije Medveděva říci, že vidíme, že si Rusko přeje zaručit a respektovat gruzínskou suverenitu. Může to sám potvrdit. Naše pozice je jasná. Toto je velmi důležitý bod.“

Původně byla jednání v Meiendorfu naplánována na hodinu a půl. O tři hodiny později masivní vrata zůstavájí pevně uzavřena a žádná informace za ně neproniká. Poradci krčí rameny. Jsou na palouku s novináři a jejich mobilní telefony zarputile mlčí. Probrali jsme prožité prázdniny, poslední zprávy ze soukromých životů, rozvody, nové přítelkyně a přátele, poslední drby z elysejského zákulisí, americké prezidentské volby… a ruskou zahraniční politiku. Nezávislá novinářka francouzské národnosti a ruského původu mi popisuje poslední cestu do Abcházie:

„Na hranicích jsem zaregistrovala řady náklaďáků naložených pneumatikami. Bylo mi to divné a když jsem se zeptala svého gruzijského průvodce, proč vyvážejí tolik pneumatik, vysvětlil mi, že se v pneumatikách pašují bankovky!“

Pravda anebo intox?

Dveře zámečku se pootevřely a znovu zavřely. Planý poplach. Čekají nás další minuty čekání.

První se objevil ruský ministr zahraničních věcí Lavrov. Bezchybně padnoucí elegantní šedý oblek prošustěl mezi novináři bez toho, že by se kdokoliv dovolil jej oslovit. Lavrov z výšky svého metru devadesáti centimentrů vzbuzuje respekt. Pokud to není strach.

Řady židlí jsou naplněny. Krky se vykrucují k východu. Organizátoři vysvětlují, že před položením otázky je potřeba se představit. Dvě Rusky na vysokých podpacích, v kostýmcích poslední moskevské módy potěžkávají mikrofóny. Bernard Kouchner a Solana zaujali místa v první řadě.

Zmatek u vchodu do stanu. Blesky fotoaparátů, krátká bitka kameramanů. Sarkozy a Medveděv.

Sarkozy má sevřenu tvář. Že se mu v rekordním čase podařilo zastavit ozbrojený konflikt (válku, přesněji řečeno) je neoddiskutovatelný fakt. Nicméně ve snaze zabránit dalším ztrátám na lidských životech, francouzský prezident se vrhl do nastražené pasti.

Krátký výlet do nedávné minulosti. 11. června 1999, po sedmdesáti osmi dnech bombardování Jugoslávie a po podepsání dohody v Kumanovu, NATO se připravuje k vstupu do Kosova. Překvapení! Na dvěstě ruských vojáků tajně opustilo základny v Bosně, přesunulo se do hlavního města Prištiny a obsadilo letiště. Britové, kteří dorazili na místo o několik hodin později, se ocitli tváří tvář Rusům a jejich kategorickému odmítnutí vyklidit pozice. Podle vyjádření jednoho západního diplomata, Rusové měli v plánu rozdělení Kosova a obsazení jeho severní části obývané převážně Srby.(28.2.08 Reuter) Nakonec americký prezident Bill Clinton obdržel od Borise Jelcina záruku, že Rusko upustí od svého záměru a odvolá atlantickou aliancí nevítané jednotky.

Na počátku tohoto roku, navzdory silnému nátlaku, ruská diplomacie nadokázala zabránit prohlášení nezávislosti Kosova. Lavrov varoval, že nezávislost Kosova „nevyhnutelně vyústí v řetězovou reakci v mnoha částech světa, a to včetně Evropy“. (12.2.08 CTK)

– Russia is back

V konečném protokolu o řešení Gruzijské krize zveřejněném 12. srpna v Kremlu se bod šest zmiňuje o otevření mezinárodních jednáních, která se budou týkat podmínek bezpečnosti a stability v Abcházii a v Jižní Osetii. V Meiendorfu se Sarko chytá bodu šest jako záchraného pásu.

„Hovořili jsme o jednáních patnáctého října v Ženevě a pokud se jednání konají, znamená to, že je o čem diskutovat (…) Není to na Rusku měnit obrysy hranic.“

Medveděv nadýmá hrudník a s pobaveným úsměvem v koutku úst provokuje: „Otázka je vyřešená.“

Rusko uznalo dva státy a to podle Medveděva znamená, že se zrodily dva nové státy, se kterými R.F. uzavře dvě smlouvy: „O humanitární a…“ Medveděv se obrací na Sarkozyho a pomalu artikuluje „a o vojenské spolupráci.“

Na cestě z Moskvy do Tbilisi Sarkozy přibral do svého „Air force one“ několik novinářů. Články se následujícího dne rozhovořily o prezidentově „neústupnosti“.

V jednu chvíli chtěl opustit jednání!“

– Tbilisi

Je po půlnoci.

Cesta potemnělými předměstím. Bulvár nese jméno amerického prezidenta George Bushe. Automobily mají rozvícená jen parkovací světla. Procházíme postranním vchodem čerstvě obnoveného prezidentského paláce, na dveřích se skví samolepka „STOP RUSSIA“. Chodba nás dovedla do rozsáhlého vnitřního dvorce. Řady židlí, desítky kamer, světla reflektorů. Nad hlavami nám poletují netopýři, z trávy se ozývají cvrčci.

Saakaschvili zamával bílým listem papíru: „Všechno je tu napsáno.“

„Jsem si vědom, že jsme na počátku cesty. Jednáme etapu za etapou,“ omlouvá se Sarkozy.

Saakaschvili se chvěje.

Není tu žádná dvojsmyslnost. Je to nesouhlas mezi Evropskou unií a Ruskem. Nechceme studenou válku…“ a Sarko pokračuje o Evropské jednotě, o důležitosti momentu, o ostražitosti, o naději…

Ať již je situace ovocem ruské manipulace, strategickou chybou gruzíského prezidenta anebo nedostatkem Sarkozyho diplomatické zkušenosti skutečností je, že Gruzie se „de facto“ ocitla okleštěna o 17 procent svého území a že tentokráte není v moci ani ďábla ani pána boha přinutit Rusko k evakuaci.

Je dávno po půlnoci a novinářský létající cirkus je zpět v oblacích.  Zavrtěla jsem se do pokrývek. Zůstávám dvacet čtyři hodin v Tbilisi. Ráno snad uvidím něco jiného než tmu a vyděšený Saakašviliho pohled.