Reklama
 
Blog | Magdalena Bresťáková

Lascaux

Na základní škole, někdy v šesté třídě, jsem poprvé slyšela jméno francouzské jeskyně s neuvěřitelnými malbami našich pravěkých předků a zcela přirozeně  jsem si myslela, že Lascaux byla známa odjakživa. Pravda, malby sice existují přes sedmnáct tisíc let, ale objeveny byly teprve v roce 1941! Jednoho podzimního dne čtyři mladíci ve věku od třinácti do osmnácti let zcela náhodou padli  na nejvýznamější světový soubor pravěkých maleb a kreseb. A byť se to může zdát neuvěřitelné, dva objevitelé jsou stále mezi námi.

-Vdova

„Přijďte  ke mě, řeknu vám, jak to všechno bylo."

Polilo mě horko. Jak vysvětlit paní Ravidatové, vdově po Marcelovi, jednomu z objevitelů jeskyně, že je velmi laskavá, ale že bych přeci jen ráda hovořila s panem Coencasem a panem Agnielem, kteří u události byli. Pánové mají zítřejšího dne do Lascaux dorazit.

Reklama

 „Oni si toho už moc nepamatují," naléhá vdova.

Zítra je dvanáctého září…"

„To já vím. Každý rok se k výročí scházíme. Marcel a Jacques už zesnuli, ale Simon a Georges přijíždějí  z Paříže každý rok."

„No právě, prý se máte setkat ve dvě hodiny odpoledne. Moc bych se s nimi chtěla seznámit."

Dáma se vykrucuje: „ Můj manžel Marcel a Jacques se tu narodili a později byli  průvodci v jeskyni. Když Jacques zemřel, byla jsem to já, kdo pokračoval v konferencích pro děti. A taky u mě byla spousta televizních a filmových štábů. Přiďte zítra v deset ráno."

Vdova si myslí, že všechno ví a zná líp než dva přímí svědci!

„Bohužel, moc ráda bych se s vámi setkala, ale už mám na ráno něco domluveného."

I kdyby byli oba pánové v poslední fázi alzhaimerovy choroby a o existenci Lascaux neměli nejmenšího pojetí, chci jim alespoň potřást rukou.

Vdova je rozmrzelá. „Když nemůžete, tak nemůžete. No, uvidíte, oni všechno pletou."

-Pravěká sixtínská kaple

Jsem na na několik set kilometrů od Paříže, v Dordogni, v zemi jeskyní a podzemních maleb. Jsem na několik kroků od vchodu do jeskyně Lascaux, do takzvané pravěké Sixtýnské kaple. Pozemek je obehnaný plotem, na poštovní schránce se skví miniaturní adresa „Lascaux" a jeskyně  je nepřístupná…

Na počátku šedesátých let dvacátého století se na stěnách objevily zelenkavé skvrny kolonií vodních řas, které ohrožovaly malby. Jeskyně byla z rozhodnutí ministerstva kultury veřejnosti uzavřena. O něco později následovala  bílá nemoc (kalcitová rezidua) a v roce 2001 nemoc černá (smíšenina plísně a baktérií). Od počátku letošního roku jsou vrata zavřená na klíč pro jakéhokoliv, byť i vědeckého smrtelníka. Jeskyně je v totální karanténě. Dech návštěvníků, zásah do uspořádání, neuměle instalovaná klimatizace, oteplení místního klimatu… po sedmnácti tisících let pokojné existence stačilo pouhých šedesát roků a malbám hrozí skáza.

Majitel pozemku, hrabě de la Rochefoucault, se po uzavření originálu v roce 1963 rozhodl vybudovat  kopii. Vynikající nápad, ale prostředky ke stavbě brzy schází a hraběti nezbývá nic jiného, než pozemek a jeskyni prodat. Stát se tak, za skromné dva milióny franků, stal vlastníkem originálu a staveniště.

Uvnitř betonové konstrukce, která byla dokončena v roce 1983, se nachází takzvaný sál býků a « diverticule axial » ( úzká postranní chodba ). Iluze je perfektní.  Kopisté použili stejných metod a stejných materiálů jako umělci z období Magdalenia a na věrně zrekonstituovaném pozadí jeskyně zachytili obrazy a znaky 600 zvířat a 400 znaků z Lascaux.1) 

-Vynálezci

Slunce rozsvěcuje na listech dubů první barvy podzimu. V tomto ročním období přijíždí do Dordogne poslední hrstka turistů. Skupina německých důchodců a dvě skupinky Francouzů trpělivě čekají, až na ně dojde řada.  

Poklidně diskutujeme, když  Yves, šéf průvodců v Lascaux II (v kopii), ze sebe překvapeně vyrazí : « No né. »

Obrátím hlavu směrem k parkingu, odkud k nám pomalu směřuje starší pán.

Georges Agniel! Jeden z vynálezců jeskyně Lascaux.2)

Díky mé profesi jsem se seznámila  s politiky, s umělci, s vinaři, s šéfkuchaři, s nádražáky, s profesory a se studenty, s lidmi známými a s anonymy. Jedna osoba navíc… Ale přes všechnu profesionální zkušenost, jsem zvláštně dojata. Tisknu ruku muži s tváří pokrytou vráskami a myslím na Kryštofa Kolumba, který se vydal hledat novou cestu na Dálný východ a objevil Ameriku. Goerges s kamarády toužili po dobrodružství tajné chodby a po pokladu v podzemí nedalekého středověkého zámku a objevili malby, jejichž reprodukce se nachází v učebnicích školáků z celého světa.

-Osudy

Georges vypráví. Nic nezapomněl, jen opomíná. Opomíná dva jiné hochy, kteří se několik dnů před objevem toulali s Marcelem Ravidatem po lesíku nedaleko vesnice Montignac. Ravidatův voříšek ROBOT se náhle rozštěkal u smrku vyvráceného nedávnou bouřkou. Otvor mezi kořeny přitahuje zvědavost mládenců. Vchod do tajné chodby, o které vypráví místní pověsti? Když se 12. září Marcel vybaven lampou a provazy chystá k prozkoumání objevu, kamarádi jsou v práci a nemohou se uvolnit.

V krátkém písemném svědectví Marcel Ravidat popisuje příhodu: „Po cestě jsem potkal dva jiné kamarády (…), kteří se rozhodli mě následovat: Jacques Marshal, Simon Kouenkas a Georges Aniel.3)

Exit dva nešťastníci, jejichž jméno historie zapomněla.

" Většina místních o díře  věděla," vypráví Georges Agniel. „Když jsme ji konečně dostatečně rozšířili, jeden po druhém jsme se spustili po hromadě sutiny a dosáhli jsme prvního sálu, Sálu býků. Musím vám říct, že  za chabého,  podomácky vyrobeného osvětlení, jsme první malby zpozorovali až v místě, kde se sál zužuje. »

Mladíci nevidí sice pravěké malby poprvé,Dordogne se jimi hemží, ale nejsou si vědomi jejich kvality. Přislíbí si, že jeskyně zůstane společným tajemstvím, místem schůzek. Jazyk za zuby dlouho neudrží, tři dny, a zpráva o objevu se rychle rozšíří. Přední specialisté a zvědavci se sjeli do Lascaux. Vynálezci pózují před fotografy. Ne všichni, pouze Jacques, Georges a Marcel.

Francie je od května 1940 okupována německými vojsky a Simon nepřijel s rodiči do Montignaku na prázdniny. Rodina opustila Paříž pro svobodnou zónu. Z jakého důvodu se v polovině září vrátili zpět do hlavního města ? Jsou židovského původu a loutková vláda maršála Petaina uplatňuje nacistické rasové zákony. Rodiče jsou transportováni do koncentračního tábora, ze kterého se nevrátí. Sotva čtrnáctiletý Simon je z francouzského shromažďovacího tábora v Drancy zázračně exfiltrován Červeným křížem.

Simon toho dnes moc nenamluví. Je po tracheostomii a  hovoří přes malý přístroj přiložený k hrdlu, který mu dovoluje vyloudit kovově znějící hlas. Únavný tělocvik. Rty zůstávají nehybné, ale v očích poskakuje světýlko smíchu.

Simon se stal podnikatelem, Georges kvalifikovaným dělníkem u Thomsonu. Ale co na tom, čím v životě byli, pro historii zůstanou dva z objevitelů Lascaux. Ani jeden, ani druhý nebudou pravděpodobně žít dostatečně dlouho, aby se mohli ještě jednou ponořit do pološera jeskyně. Nicméně je více než jisté, že příští rok 12. září je v okolí Lascaux můžete potkat.

1)  Originál  obsahuje  na 2000 maleb, znaků, rytin.

2) Francouzi používají výrazu « vynálezci » (les inventeurs)  jeskyně

3) Marcel RAVIDAT se spletl v pravopisu dvou přátel. Ve skutečnosti se jedná o Georges Agniela a Simona Coencase