-Svatá Maryam
Každý rok v letních měsících iránská organizace Lidoví Modžahedíni pořádá na předměstí Paříže happening v nejlepší tradici severokorejského demagogického umění smíšeného s pompou amerických volebních mítingů. Do hangáru na pomezí leteckých drah, polí a betonových prostranství se opírá slunce, z čel účastníků kape pot, košile se lepí na záda, a když se na pódiu objeví prezidentka Maryam Radžavi, v přeplněném sálu zavládne hysterická nálada. Modrý šátek, modrý oděv, modré oči. Úsměv nalepený na bezvýrazné tváři jako známka na bílé obálce, na které schází adresa. Imelda Marcosová skřížená s Elenou Caucesku. Kult osobnosti je denním chlebem Lidových modžahedínů, organizace založené v šedesátých letech jako opozice proti proamerickému šáhovi. Maryam se skromě nechává nazývat « slunce revoluce». Stovky příznivců ze všech koutů Evropy skandují jména oficiálních hostů, freneticky mávají vlaječkami a portréty Masúda Radžavího, skutečné hlavy hnutí a manžela Maryam, který se před několika měsíci propadl do země. Nachází se v americkém vězení, v novém azylu, na Bahamách? Jedno je jisté, revoluční svůdník (Maryam je jeho čtvrtá manželka) o sobě dává vědět pouze prostřednictvím tiskových zpráv, které jsou zveřejněny na internetových stránkách organizace. O jejich autentičnosti se dá pochybovat.
-Francie, země azylu
Masúd Radžaví prošel v šedesátých letech palestinskými výcvikovými tábory v Jordánsku, kde se naučil vědeckému použití násilí pro revoluční cíle. Uvězněný krátce po návratu do Iránu, odsouzený k smrti, jeho trest je snížen na doživotní vězení. 1. února 1979 speciální letadlo společnosti Air France s náboženským vůdcem ajatoláhem Chomejním na palubě přistálo na letišti v Teheránu. Chomejní strávil patnáct let azylu v zahraničí: v Turecku, v Iráku a poslední rok v městečku Neauphle-le-Château, na dvacet kilometrů od Versailles. S jeho návratem se islámská revoluce dala do pochodu. Stejně jako jiní šáhovi odpůrci Masúd Radžavi je propuštěn na svobodu, ale líbánky mezi Modžahedíny a mulláhy netrvají dlouho. Chomejní odmítne marxisticko-muslimské sektě, jak Modžahedíny nazývá, spoluúčast ve vládě a Radžaví se znovu pustí do ozbrojeného odboje. V odpověď proti vnitřnímu nepříteli ajatolah vytvoří pasdaran, druh islámského politbyra, a hlavně jeho vojenskou odbočku, neslavně známé basídží, kteří v posledních týdnech hlava nehlava mlátí do demonstrantů v ulicích Teheránu. Radžaví opustí v osmdesátém prvním roce Irán a usadí se ve světově proslulém centru francouzských impresionistů, v Auvres-sur-Oise. Bani Sadr, krerý byl zvolený v lednu 1980 sedmdesáti procenty voličů do funkce presidenta Islámské republiky, ale který je podle Chomejního příliš umírněný, doprovází Radžavího do francouzského azylu. Pro úplnost, ve Francii se ve stejné době nachází i první a poslední šáhův Premiér Chapur Bakhtiar. 1)
-Irácké dobrodružství
„Irák udržoval vztahy s určitými západními velmocemi, ale Francie v Iráku přítomna nebyla. Jelikož se jedná o důležitou arabskou zemi, tato situace nebyla normální a navíc, v těchto letech jsme se nacházeli těsně po prvním naftovém šoku a Francie potřebovala diversifikovat dodávky nafty (…) Následovně, Raymond Barre byl Premiérem a poté za Françoise Mitterranda se dobré vztahy s Irákem potvrdily a odrazily v prodeji důležitého vojenského materiálu, ospravedlném válkou mezi Iránem a Irákem. Nesmíme zapomenout, že vyústění tohoto konfliktu bylo dlouhou dobou nejisté a že vítězství Iránu a šíitského integrismu mohlo mít velmi vážné následky pro celou oblast a pro západní demokracie." (citace z rozhovoru Jacquesa Chiraca pro Paris Match)
Jacques Chirac je v roce 1990, kdy byl rozhovor uveřejněn, pařížským starostou, kandidátem na prezidentskou funkci a Saddám Husajn přítelem Francie, nejen Francie. Radžaví a jeho modžahedíni jsou přizváni jako specialisté k účasti v konfliktu, ve kterém Saddám bojuje proti islámskému státu. Hussajn se dostal k moci v roce 1979 a obává se Chomejního, vlivu Iránu na irácké šííty a rovněž doufá, že dobije nových území. S Husajnovou finanční pomocí Masúd Radžaví vybuduje v Ashrafu, na sto kilometrů od Bagdadu, vojenský tábor osídlený několika stovkami dobře vycvičených a ozbrojených bojovníků, mužů a žen, bezmezně oddaných „vesmírné dvojici".
Saddám používá modžahedínů v bojích na hranici s Iránem, v pravidelných vpádech na nepřátelské území, k potlačení Kurdů. Krátce řečeno: k špinavé práci. S věrností Masúdovi a Maryam je lépe si nezahrávat. Pokud jste se jednou stali členem organizace, nic jiného vám nezbývá, než jím zůstat po zbytek života. Podle NVO „Human Rights Watch" členové, kteří se vzpírali vojenské kázni anebo chtěli tábor opustit, byli uvězněni v izolaci, biti, mučeni.2)
Přestože jsou Modžahedíni od roku 1997 na americké černé listině teroristických organizací, Američané po pádu Bagdadu a iráckého diktátora sice Modžahedíny odzbrojí, ale tábor v Ashrafu si po několik let zachová relativní nezávislost. Spojené státy se zajímají o organizaci, která je stále reprezentována na území islámské republiky. Lidoví modžahedíni kromě jiného uveřejní první konkrétní informace o umístění center iránského atomového výzkumu.
-Mučedníci
Ve Francii, v Auvers-sur-Oise na sebe hnutí neupozorňuje, ale francouzská spravedlnost se koncem devadesátých let začne zajímat o jeho finance. 17. června 2003 v rozsáhlé policejní akci s účastí 1300 policistů a četníků je sídlo organizace prohledané od půdy po sklepy. Vyšetřovatelé objeví devět miliónů dolarů v hotovosti. Sedmnáct členů je obviněno z financování terorismu. Dvanáct osob, včetně Maryam, je uvrženo do vazby. Maryam nehrozí smrt a francouzská vězení nemají co do činění s iránskými žaláři. Francouzi plánují vyhoštění? Šedé stíny odboje, bojovníci za návrat do vlasti a za svržení mulláhů zorganizují protestní akce. Zatímco skupina šedesáti osob demonstruje v Paříži v blízkosti sídla kontrašpionážní služby, tři aktivistky se promění v lidské pochodně. Jedna zemře. Dvě ostatní utrpí vážné popáleniny.
Na počátku hnutí hovořilo o moderním islámu zbaveném mulláhů, hrdinně se bilo proti šáhovi, vzdorovalo Chomejního moci. Dnes se jedná o politicko náboženskou sektu, která uctívá mučednické akce. Paranoja, oprávněná nebo ne, vládne v Auvers-sur-Oise. Zakáz filmovat, zákaz fotografovat, zákaz klást otázky. Děti revolučních ideálů, ozbrojeného odboje, marxistického učení, modžahedíni a modžahedínky zestárli společně s vůdci a v padesáti revoluce začíná tížit na pokleslých ramenech. Nic na tom nezmění ani věčný úsměv Maryam, která pevně věří v osud budoucí hlavy Iránského státu.
Uzavřeni v táboře v Ashrafu anebo v Auvers-sur-Oise, hnutí žije odříznuto od reality. Iránčané těžko zapomenou zradu, byť obalenou do idologických slovních obratů, která v průběhu války proti Iráku stála stovky životů jejich spoluobčanů. Všeobecná amnestie v Iránu není zatím na programu a nucený návrat do vlasti je v rozporu s mezinárodním právem. Na druhé straně, nový Irak projevuje dobře pochopitelnou nechuť ke státu v jejich vlastním státě. Co se týče Spojených států ty oznámily, že „sledují situaci zblízka, aby se ujistily, že s obyvateli tábora v Ashrafu je jednáno ve shodě se závazkem Iráku jednat s nimi humálně."
1)Chapur Bachtiar byl zavražděn v roce 1991
2) http://www.hrw.org/legacy/backgrounder/mena/iran0505/iran0505fr.pdf
Oficiální webová stránka modžahedínů: http://www.mojahedin.org/pagesen/index.aspx