Komentáře: Týden

Od: Anonym

Anonym — Thu, 14 Apr 2016 10:37:24 +0000

Od: starej me2d

starej me2d — Thu, 03 Dec 2009 13:53:49 +0000

Magdo, Notabene
Magdo, Váš článek o Paříži si opět rád přečtu. Včera jsme s bývalými kolegy předmikulášsky poseděli v hospodě. Kamarádka se ptala na místo, kde strávit několik dnů pěkné dovolené a já i pod vlivem Vašeho článku uděla takové PR Paříži, že se tam chtěla vypravit snad hned. Kolega se přidal, že v tomto městě měst má kamarádku Češku, která je ubytuje v soukromí a provede. To jsem zastříhal ušima i já. To je tak, když lidé spolu mluví :-). Mimochodem, Vy se do paříže hodíte, máte její šarm :-).
Notabene, tu pozitivní a negativní národní identitu jsem asi měl dát do úvozovek, z vyšších a dlouhodobějších hledisek prčic tušíme, co nakonec historie ukáže, co bylo pozitivní a negativní, ale budiž. Ještě mě napadly pojmy pasivní a aktivní národní identita a v té aktivní rozdělení na aktivní „ven“ a „dovnitř“. Když se tohle vše začne kombinovat, vzniknou šuplíky, ve kterých se nejeden národ najde. Ještě bychom mohli třídit staré a mladé národy, případně revitalizované (Čína, Indie). 🙂

Od: Magda

Magda — Wed, 02 Dec 2009 22:28:30 +0000

Sarko a debaty
to Notebene a starej me2d
zapomněla jsem poznamenat, že ve Francii budou brzy volby a Sarkozy je specialista v rozdávání karet, v prosazení debat, které mu pomůžou získat několik nových hlasů. V tomto případě hlasů od pravice na pravici, případně od extrémní pravice.

PS to starej me2d: zrovna píšu něco více o Paříži a díky…

Od: starej me2d

starej me2d — Wed, 02 Dec 2009 15:46:37 +0000

Notabene,
jo, to je pravda. Velkou či „velkou“ nedávnou historii měli Francouzi, Rusové, Britové i Němci a je u nich stezk po ní. Němci tu strašnou „velikost“ aspoň reflektují, ale Rusové? Ta moje „teorie“ byl jen nástřel, měl jsem vymezit pojmy pozitivní a negativní národní identita. V nich už bychom společný názor našli. Dánové, Švédové, Norové… mé milované národy, toť (zatím) pozitivní národní identita. Ale pokud se vrátíme na počátek dějin, národ vznikal jako sebezáchovný (obranný nebo útočný celek), v tom rozpor mezi námi jistě není. Když to tedy vezmu do důsledku, možná jsme opravdu na úsvitu národa Evropanů (probůh, jen ne korigovaného Bruselem :-/)

Od: Notabene

Notabene — Wed, 02 Dec 2009 13:39:57 +0000

Starej me(2x)d
podle vaší teorie by největší problémy s identitou měli mít Švédové, Norové, Dánové, Švýcaři, Kanaďané..

Moje teorie je následující:

Problém s identitou mají ti, kdo chtějí být něčím víc, než kým ve skutečnosti jsou.

A tahle moje definice mi dobře sedí na zakomplexované Francouze, na Rusy sentimentálně vzývající velkou stalinskou říši, na všechny velkohubé politické vlastence..

Od: starej me2d

starej me2d — Wed, 02 Dec 2009 09:46:52 +0000

Notabene,
myslím, že Rusko by bylo to poslední. Došel jsem k teorii, že problém s národní identitou mají národy, které už dosáhly nějakého vyrovnaného bohatství všech a ty sociálně slabé občany jsou schopny podporovat. Možná i určitý stupeň stabilizace demokracie vede k oslabení národní identity. Rusko nemá ani jedno. Abych nebyl špatně pochopen: Bohatství a stabilizace demokracie je spíš výzvou k hledání NOVÉ národní identity, nezaložené na výboji či obraně, které bývaly jejím stimulem v minulých staletích. No, teď jsem si vystřílel munici na zamýšlený článek na svém blogu, ale aspoň ušetřím čas :-).

Od: Notabene

Notabene — Tue, 01 Dec 2009 22:17:13 +0000

Ministerstvo pro národní identitu
přemýšlím, kdo by byl ještě schopen zřídit podobnou instituci?
Napadají mě Rusové a George Orwell..

Od: starej me2d

starej me2d — Tue, 01 Dec 2009 21:49:40 +0000

Francie,
země, která mi bude asi stále „unikat“, neznaje její překrásnou řeč. Tyhle zápasy o národní identitu v Evropě mě už vážně nahánějí husí kůži, Na nějakém blogu jsem něco podobného četl od Benjamina Kurase v souvislosti s Británií. Němci na tom nejsou lépe a tak si říkám, když se „hledají“ takoví evropští giganti, tak co teprve my a další menší (nechci použít slovo „malí“). Ale dobrá.
K Paříži. Byl jsem tam čtyři dny na začátku května roku 1992. Máj a láska v Paříži… sakra, že mi zvlhnou oči? Je to město mimořádné, ale když jsme se vrátili do Prahy a porovnal jsem si ta města, pochopil jsem, proč je pro mě Praha krásnější. Nejen, že je naše samozřejmě, ale pro ty kopečky, pro ten třetí rozměr, pro béžové zdi a střechy v barvě cihlové. Praha mi připadala hřejivá narozdíl od chladné nádhery šedobílé Paříže. Ale stejně bych se tam zas chtěl podívat, chodit a dívat se. Na stará místa, ale ještě víc nových, co neznám.
Magdaleno, díky Vám za tento článek.